wine4you logo
Přihlásit se Registrovat

Přihlašte se k Vašemu účtu

Username
Heslo *
Pamatovat si mě

Vytvořte si účet

Pole označená hvězdičkou jsou povinná.
Name
Username
Heslo *
Heslo - oveření *
Email *
Email - ověření *
Celkem : 0 Kč 

Inglenook
USA, Kalifornie


Inglenook logo

Popis vinařství Inglenook

Cabernet Sauvignon 1941Historie vinařství sahá více než 150 let do minulosti, kdy roku 1879 založil Gustav Niebaum usedlost Inglenook a na okolních pozemcích, dodnes považovaných za jeden z nejzajímavějších vinařských regionů na světě, začal pěstovat révu a vyrábět víno, které si brzy vybudovalo skvělou pověst.

V roce 1990 Wine Spectator ohodnotil Cabernet Sauvignon 1941 z Inglenooku 100 body a zařadil jej mezi nejlepší vína 20. století. Po Niebaumově smrti však vinařství přes veškerou snahu jeho dědiců postupně upadalo.

Francis Ford Coppola měl již od samého počátku v plánu celou usedlost i zámek zrekonstruovat, vinice patřící k pozemku spojit a obnovit na nich pěstování révy a výrobu vína světové úrovně. Po letech usilovné práce se mu podařilo vybudovat vinařství světového jména a proslulosti, které se může chlubit mnohými úspěchy a v neposlední řadě i stále vzrůstající přízní znalců a milovníků vína, pro které jsou určeny limitované produkce jeho exkluzivních vín.

Nejvzácnějším klenotem vinařství je bezpochyby Rubicon. Víno, jež v sobě snoubí to nejlepší z pečlivě vybraných hroznů odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot, Cabernet Franc a Petit Verdot, jejichž poměr je pečlivě nastaven tak, aby víno dosáhlo neopakovatelně vyvážené chuti. Hrozny dozrávají na 235 akrech vinic, které jsou obhospodařovávány výlučně organicky. Najdeme na nich i proslulý Klon #29 Cabernet Sauvignonu, který má stejný profil jako původní odrůda dovezená Gustavem Niebaumem z Francie. Vína zrají odděleně dvanáct měsíců v sudech z francouzského dubu, pak se scelí a opět ve francouzském dubu zrají ještě dvojnásobnou dobu. Teprve pak jsou stáčena do lahví. Rubicon může být archivován až třicet let od sklizně.

Francis Ford Coppola

Francis Ford Coppola - John Daniel - Gustav NiebaumFrancis Ford Coppola koupil historickou usedlost Inglenook Estate v roce 1975, spolu s více jak 1400 akry pozemků, včetně velkolepého sídla  Gustava Niebauma zbudovaného ve viktoriánském stylu. Francis Coppola své vinařství přejmenoval po francouzském vzoru na Niebaum-Coppola Winery a v roce 1978 vyrobil první víno Rubicon - vyvážené víno ve stylu Bordeaux (Cabernet Sauvignon, Merlot a Cabernet Franc). V roce 1995 rodina Coppolových dokoupila zbývající části původního majetku včetně Chateau Inglenook  a dalších zhruba 90 akrů vinic. Coppolovi zrekonstruovali zámek i přilehlé prostory a vytvořili tak jedno z nejnavštěvovanějších míst v Napa Valley. V roce 2006 Francis Coppola celou usedlost přejmenoval podle jejího nejvyhlášenějšího vína na Rubicon Estate.

“Naším cílem bylo vždy vyrábět jedno z nejlepších vín Ameriky,” říká Francis Coppola. “Když vidíte ty vinice, historii a tradici Inglenooku, mohli byste snad chtít něco menšího?“

Dlouhodobou prací se nám podařilo v dubnu 2002 dosáhnout pro všechny naše vinice organické certifikace.

V prosinci 2002 oznámil Francis Coppola koupi pozemků J. J. Cohna v Rutherfordu, Kalifornii. Pozemky J. J. Cohna mají velmi podobné složení půdy jako Rubicon Estate a přilehlé okolí. Území J. J. Cohna je převážně osázeno odrůdou Cabernet Sauvignon a malým množstvím Merlotu. Hrozny odsud byly dříve prodávány vinicím Joseph Phelps a Opus One. Koupí této půdy Rubicon Estate získal zhruba 60 akrů pro pěstování vlastních hroznů. Celková plocha vinic tím čítá úžasných 235 akrů.

.

Rozhovor s enologem vinařství Pihilippe Bescaulesem

Philippe Bescaules


Co Vás přivedlo k vinařství? Bylo to Vaše rozhodnutí nebo spíše vyplynulo z okolností?

Jako student jsem se zvláště zajímal o přírodu, vědu a matematiku. To je záběr, který mě mohl vést mnoha různými směry. Ale byla to láska k půdě, která mě přivedla k povolání agronoma. Můj příklon k enologii byl inspirován rozhovory s vinaři a jejich specifickou vášní, která lidi pohybující se ve světě vín spojuje.


Čím se vyznačuje dobré víno?

Co znamená „dobré“? Nemyslím, že existuje jakákoli obecná definice - je to vysoce osobní věc. Dávám přednost výrazu „významná“ vína.

Technicky vzato, významné víno by Vám mělo poskytnout úžasnou vůni -plnou a strukturovanou. Ale zároveň si myslím, že by jeho aroma mělo být též trochu záhadné jako u parfémů. Znám vína, která jsou extrémně ovocná, příliš jednoznačná, dychtivá Vás potěšit. Já ale hledám vůni, která má více úrovní. Vůni, která už dokáže rozvinout svou mnohotvárnost a jemně se uvolňuje a mění, jakmile se dotkne skla.

Struktura musí být plná života, spojovat všechny chutě a vůně v jeden celek. Musí být jak silná, tak i jemná. Pokud porovnáte hedvábí a bavlnu, hedvábí se jeví jako velice těsně tkaná bavlna a tudíž velice pevná. Hedvábí je ale zároveň velice jemné. Je to právě tato křehká rovnováha, která mě na významných vínech zajímá, nikoli síla a agrese.


Kdybyste měl jmenovat 3 vína, která si vždy vychutnáte, jaká by to byla?

Za svou kariéru jsem měl možnost ochutnat některá opravdu výjimečná vína. Ta, která si ale pamatuji nejvíce, jsou u mě spojená se silnými emocemi.

Pokud bych si ale musel vybrat, byla by to: Margaux 1900, Margaux 1929, Lafite 1959.


Jaké víno jste ještě nestačil ochutnat, ale doufáte, že se tak stane?

Romanée Conti


Co byste rád přinesl Inglenooku?

Nekompromisnost, duchovní upřímnost a vášeň.
Mých 21 let strávených v Chateau Margaux mi dalo s ničím nesrovnatelnou zkušenost a porozumění tomu, co činí významné víno významným. Nicméně nejsem zde, abych stvořil malé Chateau Margaux. Je důležité, abych oživil vína pocházející z těchto vinic, ne vína, jejichž ideu nosím v hlavě.

Tak docela nesouhlasím s tvrzením, že vinaři jsou umělci. My totiž zřídkakdy začínáme s čistým plátnem. Má práce je pochopit terroir a s nejvyšší pečlivostí stvořit výběr.  A se stejně puntičkářskou precizností pak nechat proběhnout kvašení, aby se oddělilo to nejlepší víno, jaké je na tomto místě možné stvořit.


Jak se mohou různit vinařské techniky a filosofie?

Nezapomínejte prosím, že má zkušenost v Inglenooku je limitovaná. Dosud se rozhlížím a učím. V budoucnu jistě nastanou určité změny, ale jsem tu od poloviny sezóny a tudíž musím respektovat práci, která už započala. Nepřišel jsem, abych měnil věci v honbě za dosažením vlastní známky. Je zde velice dobrý základ. Mým úkolem je stvořit něco mimořádného.

Ve svém novém působišti dostanete větší volnost v rozhodování. Bude to pro Vás výzva, vyzkoušet tuto svobodu, anebo se naopak přidržíte tradičních metod?
Věřím, že naší úlohou zde je pozorovat a porozumět, a tím se vyhnout chybám. Dobrým příkladem toho může být i zavlažování. Homogenita dosažená závlahami vinic způsobí, že vinohrad už nebude vykazovat svůj neodmyslitelný terroir. Nové technologie nemusí být vždy tím pravým řešením a je třeba s nimi zacházet opatrně. Myslím, že naše úloha pomoci přírodě není v tom dělat věci snazší.

Dokonalost neexistuje, takže bychom neměli usilovat o dokonalá vína. Idea dokonalosti postrádá šarm.


Interview s panem Niebaumem bylo naprosto pronikavé. Už jste v Inglenooku i Vy spatřil to, co Vám pomohlo pochopit, proč si on myslí, že právě tato oblast může vyprodukovat vína, která se stanou soupeři těm největším velikánům světa?

Když ochutnáte vína jako Inglenook Cabernet Sauvignon 1941 nebo 1951 Pinot Noir, je Vám zřejmé, že to je to, co se nazývá významný terroir. A já se tomu místnímu stále učím porozumět. Protože jsem se zde ocitl ještě před sklizní, mohl jsem pečlivě pozorovat jednotlivé pozemky, různost dopadu srážek, jejich dozrávání. Následné oddělené kvašení mně umožnilo ochutnat všechny komponenty před umícháním konečného produktu. Kromě toho spolupracujeme také s francouzskými geology, abychom zjistili možnosti zdejšího podloží. Na základě těchto výsledků pak mohou být v budoucnu některé vinohrady ještě dále přerozděleny. Geologickým průzkumem jednotlivých vinic jsem získal jakýsi lexikon, který budu v budoucnu potřebovat, abych beze zbytku pochopil terroir v Inglenooku. Mohu prozradit, že už nyní velice oceňuji potenciál ukrytý v této oblasti.


Rok 2011 se jeví být atypický ročník kvůli obavám z hniloby. Jak tento aspekt vidíte tady, v porovnání s Bordeaux?

V Bordeaux už jsem zažil horší! Tohle je můj první zdejší ročník a zatím vše vypadá dobře. Dávám přednost zralým hroznům, i když jsou zde již stopy hniloby, než abych trhal nezralé ovoce. Z nezralých hroznů kvalitní víno neuděláte. Rok 2011 mě neznepokojuje.


Jak důležitý je ve Vašem novém působišti ročník?

Na to se mě budete muset zeptat za pár let.

Obecně vzato, hodlám dělat víno instinktivně a citlivě, na základě pečlivého sledování a porozumění přírodě.  Můžeme vidět, že některé pozemky reagovaly na déšť ze začátku října rozdílně a to vše se týká místního terroiru.


Jaké je začít nyní tvořit nová vína po celoroční výrobě Margaux?

Mimořádně vzrušující a osvěžující. Každý den se od lidí v mém okolí učím něco nového.


Jak hodně se angažuje pan Francis Ford Coppola?

Francis se paradoxně po letech mlčení a nevměšování se do výroby vína rostoucího na jeho pozemcích, začal angažovat až v poslední době. Je to především díky Stéphanu Derononcourtovi, který ho naučil, že nemusíte být profesionální vinař k tomu, abyste měl profesionální názory na víno.

Názor vlastníka vinice je velice důležitý a Francis se do této role snadno vžil s pomocí obrovské chuti učit se chápat, objevovat a naslouchat. Mezi námi funguje výborná komunikace opírající se o upřímnost a respekt - hodnoty, jež jsou pro nás oba životně důležité.


Bude se Stéphane Derenoncourt dále podílet na nových nápadech? Jak si rozdělujete práci? A znal jste ho už z Bordeaux?

Ano, Stéphane se bude stále podílet na práci v Inlenooku. Jeho role zde je ale jiná než má. Stéphane je zde, aby mi mohl poradit při získávání nadhledu. Já vezmu jeho radu a přetvořím jí na základě svých zkušeností a znalostí.


Vaše role v Margaux nebyla tak dominantní jako zde. Byla to právě tato skutečnost, kterou jste chtěl změnit příchodem sem?

To nejdůležitější pro mě je neustále se, podobně jako například technologie, vyvíjet. Pokud věřím svému nadřízenému, mohu tak pracovat mnoho let, což také vysvětluje mých 21 let strávených v Margaux. Odmítl jsem několik nabídek, než přišla ta z Inglenooku. Nyní zastávám funkci generálního ředitele a velice se těším na svůj růst v této roli. Nicméně mým hlavním cílem je nyní ročník 2011. V Inglenooku jsem nalezl úžasný tým, který zatím nechávám dělat svou práci. Já se nyní zaměřuji na technické aspekty.


Jak hodně probíhá výměna názorů mezi Vámi a vinohrady v Napa nebo Bordeaux? Zdá se, že umíchat směs v Bordeaux z Vás může učinit idol. Jak k tomuto přistoupíte zde?

Doufám, že budu schopen si s místními podobně smýšlejícími vinaři vyměňovat informace, stejně jak jsem činil se svými kolegy ve First Growth Chateaux. Tento způsob komunikace je pro mě nesmírně důležitý. Jsem si jistý, že už takový způsob předávání informací funguje a pokud ne, brzy jej zavedu.

Slyšel jsem mnoho komentářů, na co má být vlastně zaměřena výroba vína v Napa Valley. Jsou tu tací, kteří tvrdí, že jde o explodující produkci. Jiní tvrdí, že jde více o výrobu elegantních, vybraných vín, která mají odrážet terroir více než vytříbenou chuť jejich tvůrce. Jak hodně se cítíte pod tlakem, když takové komentáře slyšíte?
Nevěřím, že významné víno musí být nezbytně i víno, které osloví mnoho zákazníků a naopak.

Myslím, že důležité je komunikovat ohledně hodnot spjatých s místní oblastí a terroir, ale zároveň se nebát být jiný. Samozřejmě se to lehce řekne, pokud přicházíte z First Growth. Nicméně jsem přesvědčen, že zde je to podobné. Když jíte příliš ostré jídlo, nejde tu až tak o chuť, jako spíše o to si něco dokázat.

Pozitivní kritiky jsou sice důležité, avšak víno by se nemělo tvořit za účelem jejich získání. To je totiž nejsnazší cesta k špatnému vínu. Měli byste přivést k životu víno, které upřímně odráží svůj terroir.

.

Historie vinařství Inglenook

 

Vznik a znovuotevření panství Inglenook je zcela fascinujícím příběhem. Moderní marketingoví odborníci klidně hovoří o „smyslu pro lokaci“, aniž by vlastně rozuměli tomu, co se za tím skrývá. Jak bychom mohli lépe ilustrovat Inglenook, než vyzvednutím tří osobností, které zde psali 130letou historii svou vášní a nasazením všech prostředků. Bylo zde k vidění mnoho zdánlivě bezdůvodného jednání, které ale mělo jediný cíl - ochránit velkolepost zdejšího panství.

Jak napsal Stephen Kaplan: „Inglenook je nejpozoruhodnější oblastí pro pěstování vína v Napa Valley a jednou z oblastí, která je nejvíce spjata se svou historií na světě vůbec.“ Stephan Kaplan dále pokračuje: „ tato výjimečná země, toto impozantní místo nemůže žádný člověk vlastnit. Toto panství má svá vlastní pravidla, která jsou zdejším správcům diktována.“

Do historie tohoto panství zasáhly výraznější obraty a zvraty, než může přinést i ten nejlepší bestseller. Tyto osudové změny se tu navíc odehrály několikrát. V roce 1890 se Gustav Niebaum zavázal svým výrokem: „Na mých vinicích si nepřeji vydělávat peníze pěstováním velkého množství levného vína. Chystám se přijít s vínem z Kalifornie. To bude vyžadovat hledání skutečných znalců a zvýší kvalitu vína na úroveň nejlepších vín z Francie, Německa či Španělska. Nicméně já jsem připraven zaplatit jakoukoli cenu, abych kýženého výsledku dosáhl.“

Kalifornský expert na víno James Laube jednou napsal: „Inglenook znamená pro Napa totéž, co Margaux pro Bordeaux – tedy jeden z královských klenotů.“
V roce 2011 se Francis Ford Coppola rozhodl přivést do Inglenooku nového ředitele panství. Mezi kandidáty se nejlépe prosadil Philippe Bascaules – muž, který strávil posledních 21 let vyráběním nejlepších vín na světě v Chateau Margaux.
Příběh Inglenooku však pokračuje dál. Znovu a znovu se objevují ještě neobjevené skutečnosti nebo náhle započne nějaké nové dobrodružství.

 

Historie

Zrod Napa Valley
V roce 1728 vyzval ruský car, Petr I, Vituse Beringa, aby prozkoumal pobřeží Sibiře. Bering měl zjistit, zda existuje námořní cesta, která by spojila Ruskou říši a Severní Ameriku. Po té, co se Bering vrátil na Kamčatku, zpozoroval během zimních měsíců známky země kdesi v dáli na východě.

Bering a Alexej Chirikov se vydali na velkou severskou expedici v roce 1741. Tato expedice byla jednou z nejdelších expedicí svého druhu, a jejím výsledkem bylo objevení Aljašky, jejich přilehlých ostrovů a zmapování cesty Severním mořem pro ruské mořeplavce.
Mezitím se španělští kolonizátoři ubírali z Mexika dále na sever. Obávali se ruského vpádu do Alta California. Františkánští misionáři byli v roce 1769 vysláni do San Diega a Monterey, aby zde proměnili místní obyvatelstvo na katolíky a věrné stoupence španělské koruny. Misionáři pak pokračovali dále na sever a založili misii, zvanou Sonoma. Zde vypěstovali první víno (v roce 1825) pro mešní účely.

Cílem výpravy misionářů bylo po deseti letech předat místním Indiánům znalosti a vzdělání. Pak jim vrátit jejich zem zpět, podobně jak tomu učinili v Baja California po sto letech. K navrácení majetku však v Alta California nikdy nedošlo.

George Calvert Yount byl voják a lovec kožešin ze Severní Karolíny. Tento muž v roce 1831 procházel zdejší oblastí a poznamenal si jak její krásu, tak možnost k zúrodnění. Po sekularizaci zdejší misie, se Yount vrátil do Sonomy a spřátelil se s generálem Vallejem. Jako odměnu za své služby získal Yount v roce 1836 Rancho Caymus a tím se zde stal vůbec prvním, natrvalo usídleným osadníkem. Pozemek Rancho Caymus čítal 1200 akrů, včetně dnešního Yountville (kterému bylo jméno přiděleno až po smrti George Younta v roce 1867) a dále Oakville a Rutherfordu. V roce 1838 zde George C. Yount vysázel první vinohrad v Napa Valley vůbec. Řízky získal z vinic Sonomské misie.

Po připojení Kalifornie ke Spojeným státům, na základě smlouvy Treaty of Gualalupe Hidalgo z roku 1848, měli býti všichni rachos nebo vlastníci půdy zplnomocněni. Ranco Caymus se tak stal oficiálním majetkem George C. Younta v roce 1863.

O rok později nabídl George C. Yount svou půdu své vnučce a sestře. Tak se začala formovat dnešní podoba Napa Valley. Elizabeth (vnučka) si vzala Thomase Lewise Rutherforda a získala 1040 akrů v severní části Racho Caymus.

Yountova sestra, Elizabeth Ann si vzala Williama Campbella Watsona a založila vinařství v Rutherfordském „cosy corner“, tedy Inglenooku.

 

Gustav Niebaum

Gustav Nybom se narodil v městě Helsingfors (dnešní Helsinky) v roce 1842. V té době bylo Finsko součástí Ruské říše a v jeho čele stál car Mikuláš I. Ambiciózní a bystrý Nybom se nechal v 17. letech zapsat do námořního institutu. Dychtil nejen po získání praktických zkušeností, ale také technických znalostní, tolik potřebných ke služebnímu postupu.

V roce 1864 byl Gustav Nybom, po úspěšném složení závěrečných zkoušek, jako kapitán součástí výpravy do Beringova moře a ruské části Ameriky. Byla to plavba, která se ukázala být v jeho životě osudová.

Oproti svým vrstevníkům si tento mladý mořeplavec uvědomoval potenciál zalesněné tundry na Americkém kontinentu. Jako ruský konzul ve Spojených státech strávil Gustav Nybom tři roky prozkoumáváním pevniny a Aleutských a Pribilofských ostrovů. Jeho oficiálním úkolem bylo zakreslování map, ale též podpora výměnného obchodu s místními lovci kožešin. V roce 1867 prodalo Rusko Aljašku Spojeným státům za 7.4 miliónů dolarů. O rok později vyplul Gustav Nybom do San Franciska s nákladem kožešin v ceně více jak 600.000 dolarů.

Gustav Nybom zbohatl na své znalosti a síti kontaktů na Aljašce. Na základě toho založil společnost pod názvem Alaska Commercial Company (ACC). V roce 1870 bylo ACC uděleno americkou vládou zvláštní povolení pro obchodování s veškerými kožešinami a přírodním bohatstvím na území Aljašky a to včetně správy Pribilofských ostrovů. Během svých prvních dvou dekád zaplatila společnost ACC vládě Spojených států nájem v hodnotě 9.7 miliónů dolarů – tedy více než kolik za ní Spojené státy původně zaplatily.
Zároveň s tím založil Gustav Nybom další společnosti jako součást ACC holdingu:
Alaska Packers – první komerční konzervárnu lososů Northern Commercial Company – která vytvořila 100 obchodních uzlů po celé severní části území Northern Navigation Company & the Alaska Coast Company – zabývající se nákladní dopravou pro území Aljašky Gustav Nybom se stal multimilionářem během pouhých 10 let po tom, co opustil rodné Finsko.

V roce 1873 si, teď už pod novým jménem - Gustave Niebaum, vzal za ženu Susan Shinglebergerovou. Kromě svého bohatství nabyl i vzdělání. Gustave Niebaum mluvil plynně pěti jazyky a velice se zajímal o víno. Legenda říká, že Niebaum zamýšlel koupit panství v Bordeaux, ale jeho žena nesdílela lásku svého manžela k zámořským výpravám, a tak manželé obrátili svou pozornost na oblast bližší jejich domovu – na Napa Valley.
Vzhledem k tomu, jak jsme mohli poznat Niebaumův charakter, neměl být jistě tento počin jen pouhým koníčkem, ale šlo o splnění jeho snu – stvořit jedna z nejlepších vín na světě.
Další průzkum zavedl Gustava Niebauma do Rutherfordu – doslova nejdivočejší části celého území, ale také středobodu mezi chladnější pobřežní částí na jihu a teplejší částí na severu. Rutherford má světově ojedinělé klima. Ranní mlhy, teplé slunce zářící ve dne a chladné noci poskytují ideální podmínky k vinohradnictví.

V roce 1880 koupil Gustave Niebaum Inglenook a během příštích osmi let dokoupil sousední parcely, a tím se stal držitelem 1100 akrů zdejší půdy.

V roce 1890 vyjádřil Gustave Niebaum svému protějšku, při interview v San Francisku, jasně své ambice: „Chci vyrábět nejlepší vína, která by se vyrovnala a předčila své proslulé souputníky z Evropy. Proto je zcela nezbytné zajistit k tomu ty nejlepší odrůdy, vyváženou půdu, správné obdělávání, naprostou čistotu při přepravě a zpracování a neustálou péči až do ukončení správně načasovaného zrání.“

Niebaumova touha po vzdělání byla vskutku neutuchající. Jeho sbírka šesti set svazků v angličtině, italštině, francouzštině, španělštině, němčině a dokonce i latině, byla ve své době považována za jednu z největších soukromých sbírek týkajících se vína na světě. Niebaum pochopil, že je třeba nahradit hrozny Black Malvoise ušlechtilejšími odrůdami jako Sauvignon, Cabernet nebo dokonce Pinot Noir. Gustave Niebaum vysadil přes dvacet druhů vína, aby zjistil, které druhy se nejlépe hodí ke kterým místům jeho pozemků.
Kromě toho patřil Gustave Niebaum, po francouzském vzoru, k pionýrům husté setby. Tím získal sice nižší ale o to kvalitnější výnosnost. Četba Pasteura ho zase vedla k tomu, že dokázal předejít hrozbě Phylloxery před svými konkurenty tím, že narouboval francouzské odrůdy na americké podnože.

Práce Pasteura měly na Gustava Niebauma až fanatizující efekt. Trval na tom, že všechny nástroje, které se na vinici používají, musí být poniklované. Takové nástroje mohly být sterilizovány horkou párou a zároveň bylo zajištěno, že chuť kovu nepřijde do kontaktu s ovocem. Mosazné kohoutky a pumpy byly vyleštěné do naprosté čistoty a kvasné nádoby byly umístěny do výšky nad hlavou, aby byl dobře patrný jakýkoli potencionální únik. Nejzajímavějším byl ale pravděpodobně jeho postup při příjmu hroznů do výrobny. Prvotní třídění určilo, ze kterých hroznů bude víno a které hrozny poslouží pro výrobu brandy. Po tomto procesu následovalo čištění těch nejlepších hroznů vzduchem, aby mohly postoupit do dalšího kola. Obyčejný proud vzduchu tak zbavil ovoce prachu a suchých listů. Tím bylo zajištěno, že do kvasného procesu budou zařazeny pouze čisté hrozny.

Oproti většině soupeřů své doby, Gustave Niebaum trval na tom, že vína z Inglenooku musí mít svou specificky vypadající láhev. Přijal myšlenku na program Pure Wine Stamp – tedy stvořit ochrannou známku vína. K používání známky se snažil přesvědčit i další. Chtěl tak vytvořit známku nejlepších vín z Kalifornie. Vědom si důležitosti dobré pověsti vína a možností padělání, představil Gustave Niebaum svou lahev s neprodyšným pletivem, přispívající k nemožnosti plnění jeho lahví padělanou náhradou.

 

Konec jedné epochy

Dříve než Gustave Niebaum 5. srpna roku 1908 zemřel, splnil se mu jeho sen. Stvořil jeden z nejlepších pozemků pro pěstování vína v Americe, neodlučitelně spojený s vývojem údolí Napa. Gustava Niebauma bylo ale těžké nahradit. Jeho vášeň, energie a kapitál mu dovolili řídit své panství bez kompromisů. Inglenook pro něho znamenal hobby financované z jeho ostatních obchodních aktivit – byla to posedlost, která však nikdy nevygenerovala žádný zisk. Bez svého kapitána už Inglenook nemohl existovat dál a tak byl téhož roku uzavřen.

V roce 1911 se vdova po Gustavu Niebaumovi, Susan, rozhodla vinařství znovu otevřít. Hledajíc pomoc ve vedení mezi přáteli, zvolila si za správce San Franciskou společnost B. Arnold & Co. Toho roku bylo vyrobeno 50.000 galonů vína. Záměrem bylo každý rok uskladnit 25.000 galonů a ty pak, po šesti letech, prodat. Pověst Inglenooku posílila především v roce 1915, kdy vinařství vyhrálo 17 medailí na výstavě Panama Pacific Intenational Exposition, čímž předčilo jakékoli jiné kalifornské vinařství.

Toho roku, 1915, zemřela na záškrt též neteř Susan Niebaumové. Vzhledem k tomu že Susan Niebaumová sama byla bezdětná, ujala se dětí po své příbuzné, zatímco jejich otec, John Daniel Sr., zůstal bydlet a pracovat v San Francisku. Rozumělo se, že děti John Daniel Jr. a Suzanne po smrti Niebaumovy vdovy zdědí Inglenoocké panství.

 

John Daniel Jr.

John Daniel Jr. a jeho sestra strávili dětství v Inglenooku. Během prohibice byla kvóta omezující výrobu vína stanovena na 50 galonů na rodinu na rok. Nicméně vinařství se zachovalo tím, že dodávalo víno do sousedního Beaulieu Vineyards, coby mešní víno.
V roce 1933 odpromoval John Daniel Jr. ve Stanfordu a přestěhoval se nazpět na panství i se svou mladou ženou „Betty“. Tak se začal učit a věnovat rodinnému odkazu vinařství. Rok 1933 byl také rokem zrušení prohibice. John Daniel Jr. se poznal s generálním manažerem, Carlem Bundschuem, který též pomáhal s propagací a prodejem vín. Tento člověk pak na něho působil jako učitel a rádce.

Susan Niebaum zesnula v březnu roku 1936 a zanechala panství Johnovi a Suzanne Danielovým. John Daniel Jr. převzal roli generálního ředitele a Carl Bunschu zaujal pozici vedoucího prodeje a marketingu.

Zavedením hesla: „Hrdost, nikoli zisk“, se stalo nad slunce jasnější, že John Daniel Jr. bude v řízení podniku postupovat stejně nekompromisně jako jeho prastrýc. Nejenže pokračoval v produkci vína ve vlastních lahvích, ale odmítl též vyrábět vína nižších kvalit, protože se obával, že by tím byla zničena celková reputace Inglenoockého vinařství. John Daniel Jr. také silně věřil v důležitost uvedení místa původu. Tím se stal prvním výrobcem, který uváděl na svých produktech „Napa Valley“ a krom toho většinu vín určoval k archivaci.

Dnes je zjevné, že něco z toho co dělal, bylo jistě správné. Jeho, nyní legendární, Inglenook Cabernet 1941 byl zařazen americkým specialistou Jamesem Laubem mezi takové legendy jako Mouton-Rothschild 1945, Lafite Rothschild 1982, Margaux 1900, Latour 1961 a Haut Brion 1989. James Laube dále pokračuje: „Tento Sauvignon je nejoceňovanějším a nejdéle přežívajícím vínem typu Cabernet Sauvignon v dnešním světě.“

Období mezi léty 1933 a 1964 je uznáváno za zlatý věk Inglenoku. Bohužel ale na pozadí celého tohoto období se odehrávalo něco jiného. Věnování se produkci tak vytříbených vín a specifický způsob vedení firmy si počalo vybírat svou daň. Toto dokládají i slova dcery Johna Daniela Jr., Robin Lail: „Můj otec nevydělal v Inglenooku ani cent. První rok, kdy vinařství nevydělalo žádné peníze, byl rok 1963. O rok později můj otec vinařství prodal.“
V roce 1964 sousedi a přátelé s úděsem zjistili, že John Daniel Jr. část svého milovaného panství prodal. Ze svého pohledu neměl na výběr. Bylo mu 57 let, jeho sklepmistr odcházel do důchodu a způsob jeho výchovy ve Viktoriánském stylu v kombinaci s vírou jeho ženy učinili, že převzetí podniku jeho dcerami bylo nemyslitelné. Johna Daniela Jr. k prodeji vedla především snaha vyhnout se rozdrobení pozemků, zkažení dobrého jména a nárůstu nezaměstnanosti na jeho panství. Věřil, že pod jeho vedením bude toto v budoucnu nevyhnutelné. John Daniel Jr. se tedy rozhodl rychle, ale ironií osudu došlo právě k tomu, čemu se snažil zamezit.

 

Rozdělení majetku

V roce 1964 došlo k prodeji zámečku a vinohradů v přední části panství spolku zvaném United Vintners za 1.2 miliónu dolarů. Daniel byl muž cti a tak se domníval, že slovo dané touto společností, zajišťující integritu majetku, bude dodrženo a jméno Inglenook zůstane legendou. Nicméně jeho odkaz stihla v následujících 85 letech doslova zkáza. Produkce na panství pokračovala, avšak společnost použila zavedenou značku Inglenook k označování i svých dalších vín pocházejících z centrálního údolí. V roce 1969 pak navíc svůj majetek prodala dále společnosti Heublein. Heublein byla společnost zabývající se výrobou destilátů a řídila Inglenook ze svého ústředí v Connecticutu. Rafael Rodriguez, který pracoval v Inglenooku od roku 1952, si posteskl: „Toto panství se nemělo společnost Heublein nikdy dostat do rukou.“ Rodriguez pracoval jako ředitel vinice a z jeho zápisků se můžeme dozvědět, jak mu společnost nařídila vytrhat odrůdy Carbona a Zinfandel a nahradit je více výnosnými Chenin Blanc nebo jak musel používat nebezpečné pesticidy, které místní vinice do té doby nezažily.

John Daniel Jr. si ponechal zadní část panství. To se skládalo hlavně z původního zámečku Gustava Niebauma čnícího dramaticky do tváře pohoří Mayacama (hory St. John). Po smrti Johna Daniela Jr., v roce 1971, se jeho žena Betty, zapřisáhlá členka církve Mormonů, rozhodla prodat i tento zbylý majetek v aukci.

Historie vinařství Inglenook v datech

 

1842

30. srpna – Gustav Ferdinand Nybom se narodil v Helsinkách, ve Finsku.
1842_Gustave.png
 

1861

Nybom odmaturoval na Námořním Institutu v Helsinkách (bylo mu 19 let).
1861.png
 

1864

Po obdržení profesní listiny z Námořního Institutu velel Nybom (bylo mu 22 let) lodi směřující na Aljašku, což byla tehdy část Ruské říše.
1864_Ship.png
 

1868

Nedlouho po tom, co Spojené státy zakoupily Aljašku, se Nybom plaví do přístavu San Francisco s lodí plnou zvířecích kožešin. Posléze zakládá společnost Alaska Commercial Company (ve věku 26 let), která po příštích 50 let staví důležité dopravní uzly v Yukonu a na Aleutských ostrovech.
   
Nybomova společnost také vlastní zámořské parníky, plachetnice a říční lodě. Právě ty byly jedinými dopravními prostředky do a ze San Franciska v době Zlaté horečky. Kromě toho vlastnil Nybom i podnik na zpracování kožešin a rybí konzervárnu.
1868_Alaska.png
 

1872

Zeť George C. Younta (zakladatele Youtville), William C. Watson (zaměstnán jako manažer Bank of Napa), kupuje 78 akrů farmy G. Koniho, která je situována západně od Rutherfordu. Pojmenovává jí Inglenook, což je skotský výraz pro „příjemný koutek“ nebo „prostor u krbu“ a vysazuje zde první rostliny révy.
1871_WatsonProperty.png
 

1873

Nybom si mění jméno na Gustave Niebaum a bere si za ženu Susan Shinglebergerovou, která pochází z Kalifornie.
1873_SusanNiebaum.png
 

1873 - 1879

Hospodářská krize zasáhla Spojené státy. Kalifornští vinaři se zabývají myšlenkou zanechat svého řemesla.
   
 

1879

Watson prodává Inglenook soudci S. Clintonu Hastingsovi, zakladateli právnické školy -University of California Law School.
   
Niebaum, jehož jmění v tu dobu činilo pohádkových 10 miliónů dolarů, kupuje 440 akrů farmy od paní Rohlwingové a 78 akrů farmy Inglenook od soudce Hastingse. Celková cena za oba tyto obchody je 48.000 dolarů.
   
Oblast Inglenooku, chráněná horou Mount St. John (700 m), přesně zapadá do Niebaumových kriterií pro pěstování vín světových značek.
   
Jazykově vybavený Niebaum chce původně vystavět podnik na výrobu vína v Evropě. Jeho žena, která nesdílí jeho lásku k cestování po moři, trvá na tom, že zůstanou v oblasti San Francisca. Z toho důvodu se přestěhují do Rutherfordu.
1879_InglenookLake.png
 

1881

Hamden W. McIntyre, agent společnosti Alaska Commercial Company, je dosazen do funkce generálního manažera Inglenooku.
   
Niebaum najímá architekta ze San Francisca, pana Williama Moosera. Ten ve spolupráci s panem McIntyrem navrhne zdejší venkovské sídlo. (McIntyre navrhl objekt vinařského závodu a sám se později stal význačným návrhářem stejných závodů v celém Napa Valley.
   
Začíná stavba výrobny vína.
   
Niebaum cestuje do Evropy, aby zakoupil podnože v Bordeaux.
1881_Chateau.png
 

1880 - 1884

Ekonomika se zotavila a cena za galon vína se vyšplhá až na 35 centů. Inglenoocká oblast čítá 64 akrů již zaběhlých vinic a další 90 akrů čerstvě osázených vinohradů.
   
Klon 29, také známý jako „Niebaum clone“ odrůdy Cabernet Sauvignon, byl poprvé zasazen. V roce 1982 byla také v Napa Valley prvně pěstována odrůda Merlot.
   
 

1882

První Inglenoocký ročník (80 000 galonů, 403 777 lahví) byl provizorně uskladněn ve sklepě v okrajové části panství. Tato výrobna vína byla také první, kterou Francis Coppola použil v přípravě svého vůbec prvního ročníku. Niebaum vyniká mezi ostatními vinaři tím, že sklizeň svých hroznů třídí a čistí je od zbytků půdy před tím, než je nechá vymačkat.
   
Niebaum dále kupuje 712 akrů půdy sousedních pozemků, aby si zajistil majoritní držení půdy.
   
McIntyre a Niebaum se rozhodnou vykopat zkušební sklep do skály, který má být situován za obytným sídlem. Chtějí si otestovat svou teorii o teplotách uvnitř sklepů a jejich konstrukci. Jejich cílem bylo nalézt sklep, kde by se teplota pohybovala mezi optimálními 55-60°F (13-16°C).
1882_Cellar.png
 

1883

Začíná stavba vinařského závodu Inglenook Chateau.
1883_Niebaum.png
 

1883 - 1889

Niebaum spolupracuje se státní asociací vinařství a vinohradnictví, aby eliminoval dopad epidemie Phylloxery.
   
 

1884

Inglenook zvětšil svou produkci z 80 000 galonů na 125 000 (630 905 lahví).
1884_WineWorkers.png
 

1886

Na sjezdu předních dovozců alkoholu - Wine and Spirit Society v New Yorku je představena kompletní řada vín pocházejících z Inglenooku. Po ochutnávce zazní tento verdikt: „Jsou to nejlepší vína pocházející z Kalifornie, která zde kdy byla prezentována.“
   
 

1888

Je dokončena stavba monumentálního domu Inglenook Chateau. Tato jedinečná budova, postavená do srázu kopce, je první výrobnou vína v Napa Valley využívající gravitaci. Hrozny se přivezou do 2. patra. V prvním patře probíhá fermentace v obrovských sekvojových kádích. A konečně v přízemí je víno plněno do sudů. Toto rozložení je považováno za jedno z nejlepších na západní hemisféře.
1887_Chateau.png
 

1889

Kalifornská vína vyhrávají celkem 27 medailí na Paris Centennial Exposion. Inglenook také vyhrává „První cenu za přínos“ na výstavě v Austrálii a to v přímé konkurenci francouzských a německých vín.
   
Niebaum si vždy uvědomoval význam slova kvalita. Jako první v Napa Valley začal stáčet víno do sterilních lahví. Tak si chtěl udržet dobrou pověst svých vín. Kromě toho byly jeho lahve opatřeny drátěným pletivem a teplotě odolnou olověnou pečetí.
   
Po pouhých deseti letech dosáhl Niebaum produkce vín „rovné či vyšší v porovnání s proslulými evropskými ročníky“. Jeho smysl pro detail a úzkostlivá starost o hygienu zaujala pozornost jak vinařů, tak žurnalistů. Kronika města San Francisca věnovala jeho objevitelským metodám plné dvě stránky.
   
 

1890

Inglenook si najímá pana F. A. Habera jako svého prodejního agenta. Ten odstartuje agresivní vstup na trh s vínem.
1890.png
 

1891

Inglenook se servíruje v Bílém domě prezidentovi Groveru Clevelandovi.
   
Vína jsou exportována též do Mexika.
   
Prodejní agent pan Haber si naříká, že nemůže už dále připravovat objednávky, neboť kapitán Niebaum odmítl naplnit lahve vínem, které ještě zcela nedozrálo.
1891_Cleveland.png
 

1894

Je posláno 10 barelů vína ruské posádce na válečné lodi kotvící v Nagasaki v Japonsku.
   
Niebaumův honosný dům je dokončen.
1900_Gustave.png
 

1901

Inglenoocká vína jsou podávána na zámořských parnících brázdící vody jižního Pacifiku. Dále jsou také podávána v jídelních vozech Jihopacifické železniční společnosti.
1901.png
 

1906

Obrovské zemětřesení zničilo velkou část San Francisca - včetně ústředí Alaska Commercial Company sídlící na Sansome Street. Jedna z mála budov, které toto zemětřesení vydržely, byla Sentinel Building, nyní sídlo Coppolovi Zoetrope.
1906_ACC-Sketch.png
 

1907

Narodil se John Daniel, Jr. (syn Johna Daniela, manžela neteře Gustava Niebauma).
1907.png
 

1908

Gustav Niebaum umírá ve věku 66 let. Stalo se tak na následky srdeční choroby dne 5. srpna 1908.
   
Inglenook se na tři roky uzavře.
1908_Gustave.png
 

1911

John Daniel, Sr. se se svou rodinou stěhuje do Inglenooku, aby pomohl paní Niebaumové znovu otevřít vinařství. Pan Lafayette Stice je zrekrutován na místo sklepmistra.
1911_WineCellar.png
 

1914

Po té, co žena pana Johna Daniela, Sr. umírá na záškrt, obrací se na svou tetičku, aby mu pomohla s výchovou dětí Susanne a Johna Daniela, Jr.
1914.png
 

1915

Inglenook triumfuje, když vítězí v soutěži uspořádané na počest otevření Panamského průplavu. Byla jí San Francisco’s Panama Pacific International Exhibition a Inglenook na ní vyhrál celkem 19 medailí.
1915_Panama.png
 

1919

Vzhledem k přijetí 18. dodatku, 1. července vešla v platnost prohibice. Následkem toho bylo zavřeno mnoho místních vinařství.
   
Aby paní Niebaumová ochránila své panství, rozhodla se prodávat své hrozny sousednímu Beaulieu Vineyard, jež vyráběl vína pro církevní a lékařské účely.
1919_Prohibition.png
 

1933

5. prosince končí prohibice a v Inglenooku probíhá celodenní oslava, na kterou se sejde 300 hostů.
1933_EndProhibition.png
 

1934

Po absolvování strojírenství ve Stanfordu se John Daniel rozhodl nenastoupit kariéru pilota, ale tak jako ostatní členové jeho rodiny, se začal věnovat studiu vinařství.
   
Claret, pocházející z Inglenooku, vyhrává první cenu na California State Fair.
   
 

1936

Paní Niebaumová umírá. John Daniel, Jr. a Susanne dědí veškerý majetek. Susanne se stěhuje na sever, aby zde založila ranč. Zatímco John Daniel, Jr. pokračuje v rodinném odkazu.
   
Vinaři John Gross a později George Deuer, jsou postaveni do čela a vytvoří veleúspěšné a kritikou často velebené ročníky.
   
 

1939

Puntičkářský způsob vedení Johna Daniela, Jr. se stává světově proslulým. Inglenook obdrží nejvíce cen v porovnání s jakoukoli jinou vinicí v Kalifornii na výstavě zvané Golden Gate International Exposion v San Franciscu.
   
Inglenook často hraje roli hostitele pro mnohé Hollywoodské hvězdy, včetně Clarka Gabla a Jeana Harlowa.
1939_JohnDaniel.png
 

1941

Objeví se první Charbono v Inglenooku.
1941_Label.png
John Daniel, Jr. se stane ředitelem Wine Institute a zastává tuto funkci 28 let. Druhá světová válka přeruší na 6 let dovoz vín z Francie, Německa a Itálie.
   
V pozdějších letech získá Inglenook Cabernet Sauvignon, ročník 1941, pověst nejlepšího Cabernetu, který byl kdy stvořen, když obdrží 100 bodů v soutěži Wine Spectator.
1941_Cab.png
 

1947

V nadcházejících deseti letech vyhraje Cabernet Sauvignon pět zlatých medailí na California State Fair.
   
 

1954

Inglenook slaví své diamantové jubileum (75 let). 50 obchodníků s vínem je pozváno na ochutnávku a přesnídávku ve stínu stromů.
   
Daniel použije nový slogan „Hrdost, nikoli zisk“ ve své reklamě. Motto, které nám říká víc, než si někteří uvědomují. Neboť tou dobou už Daniel Niebaum dotuje podnik ze svého osobního bohatství.
1954_Winemaking.png
 

1960

Daniel stvoří známky „Cask“.
   
 

1964

Nekompromisní řízení podniku zavedené Niebaumem a naleznuvší pokračovatele v Johnu Danielovi coby správci, si začíná vybírat svou daň. Vinařský závod starý 85 let potřebuje nutně nákladnou rekonstrukci a nové vybavení. Sklepmistr George Deuer mluví o odchodu do důchodu a Danielovi samotnému táhne na šedesátku.
   
Daniel prodává Inglenook spolku pěstitelů hroznů – Allied Grape Growers - uskupení, které už vlastní většinu centrálního údolí. Prodej zahrnuje značku Inglenook, panství a 94 akrů půdy poblíž Highway 29. (Přitom 72 akrů je osázeno révou). Později téhož roku se uskupí organizace se jménem United Vintners, založená coby obchodní společnost v San Franciscu. Ta pak oficiálně vlastní Inglenook.
   
John Daniel si ponechá panský dům a přidružené pozemky o rozloze 1500 akrů. Zde v poklidu dožívá se svou rodinou, nicméně už nemůže používat ani ochrannou známku Inglenook, ani obrázek svého panství, který je její součástí.
1964_UnitedVintners.png
 

1965

Noví majitelé zeštíhlí produkci, přestože Johnovi Danielovi slíbili opak.
   
 

1967

Množí se obavy zda Inglenook přežije v podobě, v jaké byl znám. V tomto roce už prakticky neexistuje ustálený způsob prezentace či výroby.
   
 

1969

Heublein Incorporated koupí 82% podíl v organizaci Ubited Vintners a za pochodu si osvojí Inglenook.
   
 

1970

Zemřel John Daniel, Jr. Jeho žena si dobře uvědomovala, že podnik není příležitostí ke kariéře ani jedné z jejich dcer a tak majetek prodala.
1970_JohnDaniel.png
 

1972

Francis Ford Coppola navštíví při hledání nějakého malého rodinného majetku zdejší panství a zamiluje se do jeho přirozené krásy.
   
Připojení k dražbě ale Francise Coppolu dostane ze hry. Konečná nabídka je učiněna konsorciem developerů, kteří zde chtějí vystavět golfové hřiště a domy na Mount St. John. Organizace Land Trust ale odmítne jejich plány ze strachu, že se zdejší kraj stane satelitní vesnicí.
   
 

1974

Heublein představuje svá nízkorozpočtová vína Inglenook Navalle, která se připojila k rodině klasických a prémiových vín.
   
 

1975

Francis a Eleanor Coppola zakupují 1560 akrů Inglenoockého panství za výtěžek z filmů Kmotr.
1975_Coppolas2.png
 

1978

První Niebaum-Coppolova sklizeň je ve stylu Bordeaux – stylová směs Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc a Merlot. Víno zraje v původních sklepích na okraji panství.
1978_FirstHarvest.png
 

1979

Koná se slavnostní večeře k příležitosti stého výročí Inglenooku v hotelu Sheraton Palace v San Franciscu.
1979_Vineyards.png
 

1983

Po 15 měsících strávených v 1200 galonových (45 hektolitrových) sudech z francouzského dubu a dalších 18 měsících v 60 galonových (228 litrových) barelech též z francouzského dubu je uvolněno do prodeje první víno Niebaum-Coppola: „Rubicon 1978“. Vzhledem k tomu, že se jedná o směs, federální zákon ukládá takové víno nazývat „California Red Table Wine“. Tedy stolním vínem, namísto užití mnohem přiléhavějšího názvu. Francis Coppola si vybral jméno Rubicon, protože odkazuje na slavný Cézarův přechod přes tuto řeku tekoucí v severní Itálii. Jeho neméně slavný citát, když tuto řeku překročil, také symbolizuje vstup Francise Coppoly na území světového vinařství a vinohradnictví.
   
Rubicon a Insignia (pocházející z vinic Josepha Phelpse) byla první jména užitá ke směsím pocházejícím z Napa Valley.
1982_Tchelistcheff.png
 

1995

Rodina Coppolů kupuje další vinice a s nimi i panství od „Bram Stoker’s Dracula“. To znamená znovusjednocení pozemků a Chateau po téměř třech dekádách.
1995_InglenookAerial.png
 

1996

Coppola získá známku Gustav Niebaum Commemorative Series a zkoncipuje ochrannou známku, aby mohl přinést nazpět „Black Label Claret“, jedno z originálních Niebaumových vín.
   
Na počest Copplova dědečka z matčiny strany vznikne The Edizione Pennino Zifandel.
   
 

1997

Otevření muzea ke stému výročí - Niebaum-Coppola Centennial Museum.
1997_Chateau3.png
 

1998

Jako symbol úcty skvělým Cask Cabernetům, které stvořil John Daniel, Jr., vznikne řada Cask Cabernet Sauvignon, ročník 1995.
1998_Cask.png
 

2000

Blancaneaux je vlajková loď bílých. V tomto roce se objeví ročník 1999. Blancaneaux je pojmenováno po rodinném sídle na Belize.
2000_Blancaneaux.png
 

2002

Francis Coppola kupuje vytoužený pozemek JJ Cohna, který se nachází v jižním cípu panství.
   
Výroba vína se po 36. letech vrací zpět do Chateau.
2002_Winery.png
 

2003

Francisi Coppolovi se podařilo zrealizovat Niebaumův sen. Úspěšně vykopal sklepy na úpatí hory za panstvím. Dříve toto nebylo možné z důvodu vysokého obsahu štěrku v půdě.
2003_Cave.png
 

2006

Jméno vinařství se mění z Niebaum-Coppola Estate na Rubicon Estate.
   
 

2011

Po třech dekádách neustálých investic, vyjednávání a tvrdé práce se panu Francisi Coppolovi dostává konečně do rukou ochranná známka Inglenook i s obrázkem Chateau. Poprvé od roku 1964 je vlastnictví kompletní, a tak Eleanor a Francis Ford Coppolovi slavnostně oznamují, že se vinohrad bude jmenovat znovu jako za starých časů – tedy Inglenook.
   
Francis Coppola oslovuje Philippa Bascualese, aby se stal generálním manažerem. Jeho mise je jednoduchá. Zdědil 130 let starý sen spojující Niebauma, Johna Daniela, Jr. a Francise Forda Coppoly. To jest stvořit vína, která se vyrovnají těm nejlepším v Evropě. Jeho 21 let zkušeností z Chateau Margaux ho činím dostatečně silným, aby toho dosáhl.
2011_Wines.png

Klon #29 Cabernet Sauvignonu - Niebaumův klon

Clon 29 Cabernet SauvignonGustave Niebaum vysázel první Cabernet Sauvignon  v Inglenooku někdy mezi léty 1882 až 1885. Ačkoli většina těchto rostlin nepřežila, dodnes můžeme na některých místech bývalých Niebaumových vinic narazit na rostliny starší sta let.

V roce 1989 Rafael Rodriguez, historik a vážený zaměstnanec vinohradu, vzal několik odnoží z vinic Inglenooku do Davisu na testování a výzkum. Analýza prokázala, že tato réva obsahuje stejné genetické znaky jako réva, kterou přivezl Niebaum z Francie v 80. letech 19. století, to činí z Inglenooku americký vinařský unikát.

V Davisu nadále pracovali s tímto klonem, aby vytvořili révu, která bude imunní vůči nákazám a vhodná pro výsadbu na dnešních vinohradech. Tato réva je dnes registrována pod označením Clone #29 (klon číslo 29) nebo také jako Niebaumův klon.

.

Organicky pěstované vinice Inglenook

Inglenook není v organickém zemědělství žádným začátečníkem. “Na jeho vinicích se produkují skvělá vína už více než sto let, od dob kdy se ještě žádné pesticidy nepoužívaly a prakticky všechno bylo organické. V roce 1991 jsme se rozhodli oficiálně požádat o organický certifikát,” vysvětluje vinař Scott McLeod. “Když jsme si přečetli požadavky, s potěšením jsme zjistili, že Rubicon je vlastně už dávno přirozeně organickou vinicí.”

Všech 235 akrů vinic Inglenook v Rutherfordu se nyní pyšní přívlastkem organické. “ Stálo nás hodně úsilí překonat představy o organickém zemědělství, jako o něčem  co se hodí tak pro spolek bláznů a hippies,” říká Eleanor Coppolová. “I když to ještě není normou, každý obchod dnes prodává organické produkty. My jsme se zapojili brzy díky naší přítelkyni Alice Waters, která nás seznámila se základní filosofií: ‘pro zdravou společnost potřebujeme zdravé jídlo a pro zdravé jídlo potřebujeme zdravou planetu.’ Dávalo mi to naprostý smysl, a tak když jsme se stali majiteli této nádherné části země, rozhodli jsme se starat se o přírodu tak, že pěstujeme výhradně organickým způsobem. Celý pozemek se skládá z více jak 1600 akrů převážně lesů a luk  neobhospodařovávaných  pesticidy ani herbicidy. Není to jen náš domov, ale také domov obrovského množství hmyzu, ptáků a dalších divokých zvířat. Některým dokonce chutnají i naše hrozny.

“Už nějakou dobu je celé území certifikováno,” vysvětluje vinař Scott McLeod. “Všechna naše vína jsou vyráběna z organicky vypěstovaných hroznů. Poslední místo, které bylo certifikováno je vinice Mountain Vineyard, zakoupená v roce 1995 a certifikovaná roku 2002 - a také pozemky J.J.Cohna, které jsme koupili v roce 2002.”

“Organické pěstování hroznů z Vás dělá lepšího farmáře,” říká McLeod. “Neexistují žádné rychlé nápravy, musíte být neustále na vinici a hlídat správné podmínky. Když nějakou vinici přesazujeme, přizpůsobíme jí organickému pěstování. Plevel je odstraňován mechanicky namísto použití herbicidů. Na dobré organické vinici poznáte stopy lidské práce na první pohled.”

“Pod organickou certifikací můžeme používat mnoho organického hnojiva, kompostu, minerálů a síry. Síra se používá už od dob Římanů a organický způsob pěstování je přirozeným způsobem, prověřeným tisíci lety historie už od neolitu. Chemická hnojiva a pesticidy s herbicidy se začaly masivně používat až po druhé světové válce. Používání pesticidů je opravdu jen 50ti letou záležitostí. V současné době, kdy se biologické hospodaření čím dál více rozšiřuje, věnuje se zároveň i mnohem větší pozornost výzkumu a vývoji co nejefektivnějších organických hnojiv.”

“My jsme certifikováni už tak dlouho, že je pro nás organické pěstování naprosto přirozené. Po procházce po vinici už ani nepřemýšlím o okamžitém umytí rukou. Naši pracovníci se nemusejí obávat žádných pesticidů na rukou, když se jdou domů najíst nebo obejmout děti.”

“Naším cílem je vyrábět jedny z nejlepších vín na světě,” říká Francis Coppola, “a to začíná nejlepšími hrozny. Po většinu času se na naší půdě pěstovalo organicky a my se této tradice držíme.”

Coppolovi jsou zapřísáhlí organičtí farmáři. Vlastní také Blancaneaux Lodge, letovisko v západní Belize. Je to tří akrová organická zahrada, která zásobuje Turtle Inn veškerým ovocem a zeleninou.

.

Současnost vinařství Inglenook

Francis Ford Coppola

Považovat Francise Coppolu za celebritu, která se rozhodla vyrábět víno, by znamenalo tohoto člověka hrubě podcenit. Jeho oddanost, vášeň a porozumění místním podmínkám totiž znamenaly pro Inglenook další zvrat osudu.

Na počátku 70. let minulého století se Francis a jeho žena Eleanor rozhlíželi po malé prázdninové chatě. Hledali tím alternativu ke svému urbanistickému způsobu života v San Francisku. Francis miloval vzpomínky na dětství, kdy sledoval svého dědečka, jak vyrábí ve sklepě víno. Tyto vzpomínky ho zavedli do Napa Valley, kde existovala možnost takové vzpomínky znovu přivést k životu.

V té době panoval o toto panství velký zájem. Realitní makléř manželům Coppolovým nabídl jedinečnou prohlídku, a sice Niebaumova zámečku. To byl jeden z nejstarobylejších, ale v té době již soukromé osobě patřící dům. Ačkoli to bylo na hony vzdálené tomu, co původně Coppolovi hledali, oba byli omámeni krásou zdejší přírody a hluboce zasaženi příběhem Gustava Niebauma a Johna Daniela Jr. Rozhodli se tedy učinit nabídku na zadní část panství.

V roce 1972 přišlo s nápadem vystavit 60 budov na hoře St. John jisté konsorcium developerů. Jejich nabídka v následně konané aukci dostala Coppolovi mimo hru. Nicméně v roce 1974 vznikla nová rada Land Trust of Napa County a usnesla se, že ochrání místní zemědělské dědictví. Tím se stal developerský projekt nepoužitelný. Coppolovi byli kontaktováni, zda jejich zájem trvá a v roce 1975 se konečně stali majiteli 1700 akrů pozemku, v nichž byl zahrnut Niebaumův zámeček a 110 akrů nejlepšího vinohradu.
Zápal k záchraně místního odkazu, vedl Francise k tomu, že jeden z jeho prvních kroků směřoval k Rafaelovi Rodriguezovi. Tento muž pracoval na zdejším panství od roku 1952, ale odešel v období, kdy vlastnila pozemky společnost Heublein. Francis Coppola ho požádal, zda by měl chuť se vrátit do svého milovaného prostředí, jako tomu bylo za Johna Daniela Jr.

Následných 15 let bylo složitých především kvůli finančním těžkostem. Francis se však zavázal zachránit zdejší kus země za každou cenu. Protože Fancis Coppola nebyl oprávněn používat ochrannou známku Inglenook, použil název Niebaum-Coppola. Učinil tak po vzoru Bordeaux, kde tradice velí používat jméno původního a současného majitele jako na příklad Lafite-Rothschild.

Francis Coppola a jeho tým začali s výrobou vína ve sklepě, který používal Gustav Niebaum. Ten se nachází též v zadní části panství. První ročník (1978) směsí Cabernetu Sauvignon, Cabernetu Franc a Merlotu, vyrobené ve stylu Bordeaux, se začaly prodávat v roce 1983. Podle federálního zákona se takto vyrobené víno musí nazývat California Red Table Wine (Kalifornské červené stolní víno) anebo musí být použit název výstižnější. Francis Coppola si vybral název „Rubicon“. Znamená odkaz na památeční překročení řeky Rubikon Cézarem, které je obecně chápáno jako „Už není cesty zpět“. Jako dělané pro vkročení Francise Coppoly do světa vín světové úrovně.

Přes své vlastnictví pouhých 110 akrů vinohradu byl Francis Coppola odhodlán obnovit celé panství do původní velikosti bez ohledu na to, jak dlouho takové úsilí může trvat a kolik prostředků si vyžádá. V roce 1995 se Francis Coppola dozvěděl, že společnost Heublein se konečně rozhodla prodat přední část panství se zámečkem Inglenook. Aby vyřadil své konkurenty z boje, rozhodl se Francis Coppola učinit nabídku, která se neodmítá. Dle Francise Coppoly bylo nemyslitelné, že by tuto část panství vlastnil kdokoli jiný. Byl naprosto přesvědčen, že Inglenook musí být znovu sjednocen.

Zde jsou slova posledního manažera Inglenooku pracujícího pro společnost Heublein z roku 1999: „Pro mě byl Inglenook jako Picasso, kterého někdo zbavil rámu a poničil. A pokud se najde někdo, kdo je odhodlán navrátit tomuto panství jeho zašlou slávu, takový člověk se v mých očích stává doslova svatým. Věřím, že Francis to dokáže.“ A Denis Five dále pokračuje: „Francis Coppola je jediný člověk, který v této době dokáže dát Inglenook dohromady. On a Eleanor dobře ví, co vlastní. Heublein nikdy nepochopil, o čem Inglenook je.“

V roce 2002 Coppolova expanze pokračovala. Konečně získal nejkýženější část pozemku, vinici zvanou J. J. Cohn, která se nachází v jižní části panství. Výroba vína se také, poprvé po 36 letech, přestěhovala zpět do zámečku Inglenook, který k tomu byl určen.
O devět let později, po plných třech dekádách strávených dřinou a nikdy nekončícími investicemi a vyjednávání, se konečně Francisovi Coppolovi podařilo získat ochrannou známku Inglenook včetně piktogramu znázorňujícího tento zámeček. Rok 2011 byl též rokem, kdy byl do čela vinařství jmenován nový ředitel, Francouz, Philippe Bascaules. Tento muž strávil předešlých 21 let mícháním nejznámějších vín světa pocházejících z Chateau Margaux.

Francis Coppola vysvětluje: „To, že zde, v Inglenooku, mohu přivítat tak věhlasného vinaře vyjadřuje mou touhu navrátit zdejší oblasti její ztracenou hrdost a slávu. Existuje zajímavá myšlenka, že vlastník vinařství je vlastně součástí terroir. V duchu této myšlenky jsem zde strávil uplynulý rok. Chtěl jsem připravit vše nezbytné pro budoucí rozvoj. Tím mám na mysli především pozvání Philippa Basceulese, revitalizaci vinohradů, naplánování nového technického vybavení a pečlivé zvážení, co vše je potřeba, aby bylo dosaženo mého cíle - znovuzavedení nejlepšího vinařství v Americe.“

.

Oblast Napa Valley

 

Historie

Co se skrývá za jménem Údolí Napa

Slovo Napa znamená v jazyce původních Indiánů kmene Wappo „zem dostatku“. Pověst hojnosti a příznivého podnebí se v průběhu 19. století rychle rozšířila. Především pak ve 40. letech, kdy údolí překypovalo doly na rtuť a dřevozpracujícími podniky.

Napa Valley z pohledu historika

Oblíbenost tohoto regionu vzrostla díky parníkům, které se začaly častěji vydávat na tříhodinovou plavbu ze San Franciska, proti proudu řeky Napa, do města nesoucího stejné jméno - Napa. Brzy byl také zbudován železniční koridor vedoucí z města Vallejo, které leží na březích San Pablo Bay, do města Calistoga. Calistoga tak získala další návštěvníky pro své věhlasné léčivé termály.
 
Napa Valley, ve své relativně krátké historii, zažila také krušné časy. V roce 1875 byl po pouhých třech letech zčistajasna vytěžen Silverado Mine. V roce 1893 byla valná část ze 140 zdejších vinařství poškozena epidemií Phylloxery.

Prohibice, uzákoněná v roce 1920, zasadila konečný úder sotva vzniknuvšímu obchodu s vínem. Pouze hrstka vinařů přežila 13 let zákazu tím, že vyráběla mešní vína nebo prodávala hrozny soukromým osobám k výrobě domácího vína. Naproti tomu zdejší vinařství dnes lehce předčilo svůj historický zlatý věk a nyní zažívá konjukturu více než 400 vinařství. Některá z nich nesou světově proslulá jména.

Ochrana dědictví

Napa Valley pokračuje v duchu prosperující zemědělské oblasti. Co do složení půdy je v oblasti San Francisco Bay naprosto unikátní. Díky za to patří především obyvatelům města, kteří v roce 1968 měli nápad vytvořit první zemědělsky chráněné území v USA. Na základě hlasování si ustanovili, že nejlepší využití pro místní půdu bude zemědělství anebo ponechání ladem. Tak se pod ochranu dostalo více jak 438,000 akrů (177,300 hektarů) jak půdy, tak rozvodí napříč okresem Napa.


Geografická poloha

Lokace

Napa Valley se rozprostírá v délce přibližně 35 mil (asi 56 km) severozápadním směrem; jeho šíře kolísá od 5. mil (8 km) na jihu poblíž City of Napa, kde je nejširší až po nejužší místo asi 1. míli širokou část na severu u města Calistoga.

Napa Valley je rozčleněno od severu na jih na těchto pět regionů: Calistoga, St. Helena, Rutherford/Oakville/Yountville, město Napa a nakonec Lake Berryessa/American Canyon.

Fotogalerie oblasti Nappa Valley

Fotogalerie vinařství Inglenook

Videa z vinařství Inglenook

.

Mapa

Vína z vinařství Inglenook