Inglenook

Vznik a znovuotevření panství Inglenook je zcela fascinujícím příběhem. Moderní marketingoví odborníci klidně hovoří o „smyslu pro lokaci“, aniž by vlastně rozuměli tomu, co se za tím skrývá. Jak bychom mohli lépe ilustrovat Inglenook, než vyzvednutím tří osobností, které zde psali 130letou historii svou vášní a nasazením všech prostředků. Bylo zde k vidění mnoho zdánlivě bezdůvodného jednání, které ale mělo jediný cíl - ochránit velkolepost zdejšího panství.

Jak napsal Stephen Kaplan: „Inglenook je nejpozoruhodnější oblastí pro pěstování vína v Napa Valley a jednou z oblastí, která je nejvíce spjata se svou historií na světě vůbec.“ Stephan Kaplan dále pokračuje: „ tato výjimečná země, toto impozantní místo nemůže žádný člověk vlastnit. Toto panství má svá vlastní pravidla, která jsou zdejším správcům diktována.“

Do historie tohoto panství zasáhly výraznější obraty a zvraty, než může přinést i ten nejlepší bestseller. Tyto osudové změny se tu navíc odehrály několikrát. V roce 1890 se Gustav Niebaum zavázal svým výrokem: „Na mých vinicích si nepřeji vydělávat peníze pěstováním velkého množství levného vína. Chystám se přijít s vínem z Kalifornie. To bude vyžadovat hledání skutečných znalců a zvýší kvalitu vína na úroveň nejlepších vín z Francie, Německa či Španělska. Nicméně já jsem připraven zaplatit jakoukoli cenu, abych kýženého výsledku dosáhl.“

Kalifornský expert na víno James Laube jednou napsal: „Inglenook znamená pro Napa totéž, co Margaux pro Bordeaux – tedy jeden z královských klenotů.“
V roce 2011 se Francis Ford Coppola rozhodl přivést do Inglenooku nového ředitele panství. Mezi kandidáty se nejlépe prosadil Philippe Bascaules – muž, který strávil posledních 21 let vyráběním nejlepších vín na světě v Chateau Margaux.
Příběh Inglenooku však pokračuje dál. Znovu a znovu se objevují ještě neobjevené skutečnosti nebo náhle započne nějaké nové dobrodružství.

Historie

Zrod Napa Valley
V roce 1728 vyzval ruský car, Petr I, Vituse Beringa, aby prozkoumal pobřeží Sibiře. Bering měl zjistit, zda existuje námořní cesta, která by spojila Ruskou říši a Severní Ameriku. Po té, co se Bering vrátil na Kamčatku, zpozoroval během zimních měsíců známky země kdesi v dáli na východě.

Bering a Alexej Chirikov se vydali na velkou severskou expedici v roce 1741. Tato expedice byla jednou z nejdelších expedicí svého druhu, a jejím výsledkem bylo objevení Aljašky, jejich přilehlých ostrovů a zmapování cesty Severním mořem pro ruské mořeplavce.
Mezitím se španělští kolonizátoři ubírali z Mexika dále na sever. Obávali se ruského vpádu do Alta California. Františkánští misionáři byli v roce 1769 vysláni do San Diega a Monterey, aby zde proměnili místní obyvatelstvo na katolíky a věrné stoupence španělské koruny. Misionáři pak pokračovali dále na sever a založili misii, zvanou Sonoma. Zde vypěstovali první víno (v roce 1825) pro mešní účely.

Cílem výpravy misionářů bylo po deseti letech předat místním Indiánům znalosti a vzdělání. Pak jim vrátit jejich zem zpět, podobně jak tomu učinili v Baja California po sto letech. K navrácení majetku však v Alta California nikdy nedošlo.

George Calvert Yount byl voják a lovec kožešin ze Severní Karolíny. Tento muž v roce 1831 procházel zdejší oblastí a poznamenal si jak její krásu, tak možnost k zúrodnění. Po sekularizaci zdejší misie, se Yount vrátil do Sonomy a spřátelil se s generálem Vallejem. Jako odměnu za své služby získal Yount v roce 1836 Rancho Caymus a tím se zde stal vůbec prvním, natrvalo usídleným osadníkem. Pozemek Rancho Caymus čítal 1200 akrů, včetně dnešního Yountville (kterému bylo jméno přiděleno až po smrti George Younta v roce 1867) a dále Oakville a Rutherfordu. V roce 1838 zde George C. Yount vysázel první vinohrad v Napa Valley vůbec. Řízky získal z vinic Sonomské misie.

Po připojení Kalifornie ke Spojeným státům, na základě smlouvy Treaty of Gualalupe Hidalgo z roku 1848, měli býti všichni rachos nebo vlastníci půdy zplnomocněni. Ranco Caymus se tak stal oficiálním majetkem George C. Younta v roce 1863.

O rok později nabídl George C. Yount svou půdu své vnučce a sestře. Tak se začala formovat dnešní podoba Napa Valley. Elizabeth (vnučka) si vzala Thomase Lewise Rutherforda a získala 1040 akrů v severní části Racho Caymus.

Yountova sestra, Elizabeth Ann si vzala Williama Campbella Watsona a založila vinařství v Rutherfordském „cosy corner“, tedy Inglenooku.

Gustav Niebaum

Gustav Nybom se narodil v městě Helsingfors (dnešní Helsinky) v roce 1842. V té době bylo Finsko součástí Ruské říše a v jeho čele stál car Mikuláš I. Ambiciózní a bystrý Nybom se nechal v 17. letech zapsat do námořního institutu. Dychtil nejen po získání praktických zkušeností, ale také technických znalostní, tolik potřebných ke služebnímu postupu.

V roce 1864 byl Gustav Nybom, po úspěšném složení závěrečných zkoušek, jako kapitán součástí výpravy do Beringova moře a ruské části Ameriky. Byla to plavba, která se ukázala být v jeho životě osudová.

Oproti svým vrstevníkům si tento mladý mořeplavec uvědomoval potenciál zalesněné tundry na Americkém kontinentu. Jako ruský konzul ve Spojených státech strávil Gustav Nybom tři roky prozkoumáváním pevniny a Aleutských a Pribilofských ostrovů. Jeho oficiálním úkolem bylo zakreslování map, ale též podpora výměnného obchodu s místními lovci kožešin. V roce 1867 prodalo Rusko Aljašku Spojeným státům za 7.4 miliónů dolarů. O rok později vyplul Gustav Nybom do San Franciska s nákladem kožešin v ceně více jak 600.000 dolarů.

Gustav Nybom zbohatl na své znalosti a síti kontaktů na Aljašce. Na základě toho založil společnost pod názvem Alaska Commercial Company (ACC). V roce 1870 bylo ACC uděleno americkou vládou zvláštní povolení pro obchodování s veškerými kožešinami a přírodním bohatstvím na území Aljašky a to včetně správy Pribilofských ostrovů. Během svých prvních dvou dekád zaplatila společnost ACC vládě Spojených států nájem v hodnotě 9.7 miliónů dolarů – tedy více než kolik za ní Spojené státy původně zaplatily.
Zároveň s tím založil Gustav Nybom další společnosti jako součást ACC holdingu:
Alaska Packers – první komerční konzervárnu lososů Northern Commercial Company – která vytvořila 100 obchodních uzlů po celé severní části území Northern Navigation Company & the Alaska Coast Company – zabývající se nákladní dopravou pro území Aljašky Gustav Nybom se stal multimilionářem během pouhých 10 let po tom, co opustil rodné Finsko.

V roce 1873 si, teď už pod novým jménem - Gustave Niebaum, vzal za ženu Susan Shinglebergerovou. Kromě svého bohatství nabyl i vzdělání. Gustave Niebaum mluvil plynně pěti jazyky a velice se zajímal o víno. Legenda říká, že Niebaum zamýšlel koupit panství v Bordeaux, ale jeho žena nesdílela lásku svého manžela k zámořským výpravám, a tak manželé obrátili svou pozornost na oblast bližší jejich domovu – na Napa Valley.
Vzhledem k tomu, jak jsme mohli poznat Niebaumův charakter, neměl být jistě tento počin jen pouhým koníčkem, ale šlo o splnění jeho snu – stvořit jedna z nejlepších vín na světě.
Další průzkum zavedl Gustava Niebauma do Rutherfordu – doslova nejdivočejší části celého území, ale také středobodu mezi chladnější pobřežní částí na jihu a teplejší částí na severu. Rutherford má světově ojedinělé klima. Ranní mlhy, teplé slunce zářící ve dne a chladné noci poskytují ideální podmínky k vinohradnictví.

V roce 1880 koupil Gustave Niebaum Inglenook a během příštích osmi let dokoupil sousední parcely, a tím se stal držitelem 1100 akrů zdejší půdy.

V roce 1890 vyjádřil Gustave Niebaum svému protějšku, při interview v San Francisku, jasně své ambice: „Chci vyrábět nejlepší vína, která by se vyrovnala a předčila své proslulé souputníky z Evropy. Proto je zcela nezbytné zajistit k tomu ty nejlepší odrůdy, vyváženou půdu, správné obdělávání, naprostou čistotu při přepravě a zpracování a neustálou péči až do ukončení správně načasovaného zrání.“

Niebaumova touha po vzdělání byla vskutku neutuchající. Jeho sbírka šesti set svazků v angličtině, italštině, francouzštině, španělštině, němčině a dokonce i latině, byla ve své době považována za jednu z největších soukromých sbírek týkajících se vína na světě. Niebaum pochopil, že je třeba nahradit hrozny Black Malvoise ušlechtilejšími odrůdami jako Sauvignon, Cabernet nebo dokonce Pinot Noir. Gustave Niebaum vysadil přes dvacet druhů vína, aby zjistil, které druhy se nejlépe hodí ke kterým místům jeho pozemků.
Kromě toho patřil Gustave Niebaum, po francouzském vzoru, k pionýrům husté setby. Tím získal sice nižší ale o to kvalitnější výnosnost. Četba Pasteura ho zase vedla k tomu, že dokázal předejít hrozbě Phylloxery před svými konkurenty tím, že narouboval francouzské odrůdy na americké podnože.

Práce Pasteura měly na Gustava Niebauma až fanatizující efekt. Trval na tom, že všechny nástroje, které se na vinici používají, musí být poniklované. Takové nástroje mohly být sterilizovány horkou párou a zároveň bylo zajištěno, že chuť kovu nepřijde do kontaktu s ovocem. Mosazné kohoutky a pumpy byly vyleštěné do naprosté čistoty a kvasné nádoby byly umístěny do výšky nad hlavou, aby byl dobře patrný jakýkoli potencionální únik. Nejzajímavějším byl ale pravděpodobně jeho postup při příjmu hroznů do výrobny. Prvotní třídění určilo, ze kterých hroznů bude víno a které hrozny poslouží pro výrobu brandy. Po tomto procesu následovalo čištění těch nejlepších hroznů vzduchem, aby mohly postoupit do dalšího kola. Obyčejný proud vzduchu tak zbavil ovoce prachu a suchých listů. Tím bylo zajištěno, že do kvasného procesu budou zařazeny pouze čisté hrozny.

Oproti většině soupeřů své doby, Gustave Niebaum trval na tom, že vína z Inglenooku musí mít svou specificky vypadající láhev. Přijal myšlenku na program Pure Wine Stamp – tedy stvořit ochrannou známku vína. K používání známky se snažil přesvědčit i další. Chtěl tak vytvořit známku nejlepších vín z Kalifornie. Vědom si důležitosti dobré pověsti vína a možností padělání, představil Gustave Niebaum svou lahev s neprodyšným pletivem, přispívající k nemožnosti plnění jeho lahví padělanou náhradou.

Konec jedné epochy

Dříve než Gustave Niebaum 5. srpna roku 1908 zemřel, splnil se mu jeho sen. Stvořil jeden z nejlepších pozemků pro pěstování vína v Americe, neodlučitelně spojený s vývojem údolí Napa. Gustava Niebauma bylo ale těžké nahradit. Jeho vášeň, energie a kapitál mu dovolili řídit své panství bez kompromisů. Inglenook pro něho znamenal hobby financované z jeho ostatních obchodních aktivit – byla to posedlost, která však nikdy nevygenerovala žádný zisk. Bez svého kapitána už Inglenook nemohl existovat dál a tak byl téhož roku uzavřen.

V roce 1911 se vdova po Gustavu Niebaumovi, Susan, rozhodla vinařství znovu otevřít. Hledajíc pomoc ve vedení mezi přáteli, zvolila si za správce San Franciskou společnost B. Arnold & Co. Toho roku bylo vyrobeno 50.000 galonů vína. Záměrem bylo každý rok uskladnit 25.000 galonů a ty pak, po šesti letech, prodat. Pověst Inglenooku posílila především v roce 1915, kdy vinařství vyhrálo 17 medailí na výstavě Panama Pacific Intenational Exposition, čímž předčilo jakékoli jiné kalifornské vinařství.

Toho roku, 1915, zemřela na záškrt též neteř Susan Niebaumové. Vzhledem k tomu že Susan Niebaumová sama byla bezdětná, ujala se dětí po své příbuzné, zatímco jejich otec, John Daniel Sr., zůstal bydlet a pracovat v San Francisku. Rozumělo se, že děti John Daniel Jr. a Suzanne po smrti Niebaumovy vdovy zdědí Inglenoocké panství.

John Daniel Jr.

John Daniel Jr. a jeho sestra strávili dětství v Inglenooku. Během prohibice byla kvóta omezující výrobu vína stanovena na 50 galonů na rodinu na rok. Nicméně vinařství se zachovalo tím, že dodávalo víno do sousedního Beaulieu Vineyards, coby mešní víno.
V roce 1933 odpromoval John Daniel Jr. ve Stanfordu a přestěhoval se nazpět na panství i se svou mladou ženou „Betty“. Tak se začal učit a věnovat rodinnému odkazu vinařství. Rok 1933 byl také rokem zrušení prohibice. John Daniel Jr. se poznal s generálním manažerem, Carlem Bundschuem, který též pomáhal s propagací a prodejem vín. Tento člověk pak na něho působil jako učitel a rádce.

Susan Niebaum zesnula v březnu roku 1936 a zanechala panství Johnovi a Suzanne Danielovým. John Daniel Jr. převzal roli generálního ředitele a Carl Bunschu zaujal pozici vedoucího prodeje a marketingu.

Zavedením hesla: „Hrdost, nikoli zisk“, se stalo nad slunce jasnější, že John Daniel Jr. bude v řízení podniku postupovat stejně nekompromisně jako jeho prastrýc. Nejenže pokračoval v produkci vína ve vlastních lahvích, ale odmítl též vyrábět vína nižších kvalit, protože se obával, že by tím byla zničena celková reputace Inglenoockého vinařství. John Daniel Jr. také silně věřil v důležitost uvedení místa původu. Tím se stal prvním výrobcem, který uváděl na svých produktech „Napa Valley“ a krom toho většinu vín určoval k archivaci.

Dnes je zjevné, že něco z toho co dělal, bylo jistě správné. Jeho, nyní legendární, Inglenook Cabernet 1941 byl zařazen americkým specialistou Jamesem Laubem mezi takové legendy jako Mouton-Rothschild 1945, Lafite Rothschild 1982, Margaux 1900, Latour 1961 a Haut Brion 1989. James Laube dále pokračuje: „Tento Sauvignon je nejoceňovanějším a nejdéle přežívajícím vínem typu Cabernet Sauvignon v dnešním světě.“

Období mezi léty 1933 a 1964 je uznáváno za zlatý věk Inglenoku. Bohužel ale na pozadí celého tohoto období se odehrávalo něco jiného. Věnování se produkci tak vytříbených vín a specifický způsob vedení firmy si počalo vybírat svou daň. Toto dokládají i slova dcery Johna Daniela Jr., Robin Lail: „Můj otec nevydělal v Inglenooku ani cent. První rok, kdy vinařství nevydělalo žádné peníze, byl rok 1963. O rok později můj otec vinařství prodal.“
V roce 1964 sousedi a přátelé s úděsem zjistili, že John Daniel Jr. část svého milovaného panství prodal. Ze svého pohledu neměl na výběr. Bylo mu 57 let, jeho sklepmistr odcházel do důchodu a způsob jeho výchovy ve Viktoriánském stylu v kombinaci s vírou jeho ženy učinili, že převzetí podniku jeho dcerami bylo nemyslitelné. Johna Daniela Jr. k prodeji vedla především snaha vyhnout se rozdrobení pozemků, zkažení dobrého jména a nárůstu nezaměstnanosti na jeho panství. Věřil, že pod jeho vedením bude toto v budoucnu nevyhnutelné. John Daniel Jr. se tedy rozhodl rychle, ale ironií osudu došlo právě k tomu, čemu se snažil zamezit.

Rozdělení majetku

V roce 1964 došlo k prodeji zámečku a vinohradů v přední části panství spolku zvaném United Vintners za 1.2 miliónu dolarů. Daniel byl muž cti a tak se domníval, že slovo dané touto společností, zajišťující integritu majetku, bude dodrženo a jméno Inglenook zůstane legendou. Nicméně jeho odkaz stihla v následujících 85 letech doslova zkáza. Produkce na panství pokračovala, avšak společnost použila zavedenou značku Inglenook k označování i svých dalších vín pocházejících z centrálního údolí. V roce 1969 pak navíc svůj majetek prodala dále společnosti Heublein. Heublein byla společnost zabývající se výrobou destilátů a řídila Inglenook ze svého ústředí v Connecticutu. Rafael Rodriguez, který pracoval v Inglenooku od roku 1952, si posteskl: „Toto panství se nemělo společnost Heublein nikdy dostat do rukou.“ Rodriguez pracoval jako ředitel vinice a z jeho zápisků se můžeme dozvědět, jak mu společnost nařídila vytrhat odrůdy Carbona a Zinfandel a nahradit je více výnosnými Chenin Blanc nebo jak musel používat nebezpečné pesticidy, které místní vinice do té doby nezažily.

John Daniel Jr. si ponechal zadní část panství. To se skládalo hlavně z původního zámečku Gustava Niebauma čnícího dramaticky do tváře pohoří Mayacama (hory St. John). Po smrti Johna Daniela Jr., v roce 1971, se jeho žena Betty, zapřisáhlá členka církve Mormonů, rozhodla prodat i tento zbylý majetek v aukci.

Historie vinařství Inglenook v datech

	1842
30. srpna – Gustav Ferdinand Nybom se narodil v Helsinkách, ve Finsku.
	1861
Nybom odmaturoval na Námořním Institutu v Helsinkách (bylo mu 19 let).
	1864
Po obdržení profesní listiny z Námořního Institutu velel Nybom (bylo mu 22 let) lodi směřující na Aljašku, což byla tehdy část Ruské říše.
	1868
Nedlouho po tom, co Spojené státy zakoupily Aljašku, se Nybom plaví do přístavu San Francisco s lodí plnou zvířecích kožešin. Posléze zakládá společnost Alaska Commercial Company (ve věku 26 let), která po příštích 50 let staví důležité dopravní uzly v Yukonu a na Aleutských ostrovech.
Nybomova společnost také vlastní zámořské parníky, plachetnice a říční lodě. Právě ty byly jedinými dopravními prostředky do a ze San Franciska v době Zlaté horečky. Kromě toho vlastnil Nybom i podnik na zpracování kožešin a rybí konzervárnu.
	1872
Zeť George C. Younta (zakladatele Youtville), William C. Watson (zaměstnán jako manažer Bank of Napa), kupuje 78 akrů farmy G. Koniho, která je situována západně od Rutherfordu. Pojmenovává jí Inglenook, což je skotský výraz pro „příjemný koutek“ nebo „prostor u krbu“ a vysazuje zde první rostliny révy.
	1873
Nybom si mění jméno na Gustave Niebaum a bere si za ženu Susan Shinglebergerovou, která pochází z Kalifornie.
	1873 - 1879
Hospodářská krize zasáhla Spojené státy. Kalifornští vinaři se zabývají myšlenkou zanechat svého řemesla.
	1879
Watson prodává Inglenook soudci S. Clintonu Hastingsovi, zakladateli právnické školy -University of California Law School.
Niebaum, jehož jmění v tu dobu činilo pohádkových 10 miliónů dolarů, kupuje 440 akrů farmy od paní Rohlwingové a 78 akrů farmy Inglenook od soudce Hastingse. Celková cena za oba tyto obchody je 48.000 dolarů.
Oblast Inglenooku, chráněná horou Mount St. John (700 m), přesně zapadá do Niebaumových kriterií pro pěstování vín světových značek.
Jazykově vybavený Niebaum chce původně vystavět podnik na výrobu vína v Evropě. Jeho žena, která nesdílí jeho lásku k cestování po moři, trvá na tom, že zůstanou v oblasti San Francisca. Z toho důvodu se přestěhují do Rutherfordu.
	1881
Hamden W. McIntyre, agent společnosti Alaska Commercial Company, je dosazen do funkce generálního manažera Inglenooku.
Niebaum najímá architekta ze San Francisca, pana Williama Moosera. Ten ve spolupráci s panem McIntyrem navrhne zdejší venkovské sídlo. (McIntyre navrhl objekt vinařského závodu a sám se později stal význačným návrhářem stejných závodů v celém Napa Valley.
Začíná stavba výrobny vína.
Niebaum cestuje do Evropy, aby zakoupil podnože v Bordeaux.
	1880 - 1884
Ekonomika se zotavila a cena za galon vína se vyšplhá až na 35 centů. Inglenoocká oblast čítá 64 akrů již zaběhlých vinic a další 90 akrů čerstvě osázených vinohradů.
Klon 29, také známý jako „Niebaum clone“ odrůdy Cabernet Sauvignon, byl poprvé zasazen. V roce 1982 byla také v Napa Valley prvně pěstována odrůda Merlot.
	1882
První Inglenoocký ročník (80 000 galonů, 403 777 lahví) byl provizorně uskladněn ve sklepě v okrajové části panství. Tato výrobna vína byla také první, kterou Francis Coppola použil v přípravě svého vůbec prvního ročníku. Niebaum vyniká mezi ostatními vinaři tím, že sklizeň svých hroznů třídí a čistí je od zbytků půdy před tím, než je nechá vymačkat.
Niebaum dále kupuje 712 akrů půdy sousedních pozemků, aby si zajistil majoritní držení půdy.
McIntyre a Niebaum se rozhodnou vykopat zkušební sklep do skály, který má být situován za obytným sídlem. Chtějí si otestovat svou teorii o teplotách uvnitř sklepů a jejich konstrukci. Jejich cílem bylo nalézt sklep, kde by se teplota pohybovala mezi optimálními 55-60°F (13-16°C).
	1883
Začíná stavba vinařského závodu Inglenook Chateau.
	1883 - 1889
Niebaum spolupracuje se státní asociací vinařství a vinohradnictví, aby eliminoval dopad epidemie Phylloxery.
	1884
Inglenook zvětšil svou produkci z 80 000 galonů na 125 000 (630 905 lahví).
	1886
Na sjezdu předních dovozců alkoholu - Wine and Spirit Society v New Yorku je představena kompletní řada vín pocházejících z Inglenooku. Po ochutnávce zazní tento verdikt: „Jsou to nejlepší vína pocházející z Kalifornie, která zde kdy byla prezentována.“
	1888
Je dokončena stavba monumentálního domu Inglenook Chateau. Tato jedinečná budova, postavená do srázu kopce, je první výrobnou vína v Napa Valley využívající gravitaci. Hrozny se přivezou do 2. patra. V prvním patře probíhá fermentace v obrovských sekvojových kádích. A konečně v přízemí je víno plněno do sudů. Toto rozložení je považováno za jedno z nejlepších na západní hemisféře.
	1889
Kalifornská vína vyhrávají celkem 27 medailí na Paris Centennial Exposion. Inglenook také vyhrává „První cenu za přínos“ na výstavě v Austrálii a to v přímé konkurenci francouzských a německých vín.
Niebaum si vždy uvědomoval význam slova kvalita. Jako první v Napa Valley začal stáčet víno do sterilních lahví. Tak si chtěl udržet dobrou pověst svých vín. Kromě toho byly jeho lahve opatřeny drátěným pletivem a teplotě odolnou olověnou pečetí.
Po pouhých deseti letech dosáhl Niebaum produkce vín „rovné či vyšší v porovnání s proslulými evropskými ročníky“. Jeho smysl pro detail a úzkostlivá starost o hygienu zaujala pozornost jak vinařů, tak žurnalistů. Kronika města San Francisca věnovala jeho objevitelským metodám plné dvě stránky.
	1890
Inglenook si najímá pana F. A. Habera jako svého prodejního agenta. Ten odstartuje agresivní vstup na trh s vínem.
	1891
Inglenook se servíruje v Bílém domě prezidentovi Groveru Clevelandovi.
Vína jsou exportována též do Mexika.
Prodejní agent pan Haber si naříká, že nemůže už dále připravovat objednávky, neboť kapitán Niebaum odmítl naplnit lahve vínem, které ještě zcela nedozrálo.
	1894
Je posláno 10 barelů vína ruské posádce na válečné lodi kotvící v Nagasaki v Japonsku.
Niebaumův honosný dům je dokončen.
	1901
Inglenoocká vína jsou podávána na zámořských parnících brázdící vody jižního Pacifiku. Dále jsou také podávána v jídelních vozech Jihopacifické železniční společnosti.
	1906
Obrovské zemětřesení zničilo velkou část San Francisca - včetně ústředí Alaska Commercial Company sídlící na Sansome Street. Jedna z mála budov, které toto zemětřesení vydržely, byla Sentinel Building, nyní sídlo Coppolovi Zoetrope.
	1907
Narodil se John Daniel, Jr. (syn Johna Daniela, manžela neteře Gustava Niebauma).
	1908
Gustav Niebaum umírá ve věku 66 let. Stalo se tak na následky srdeční choroby dne 5. srpna 1908.
Inglenook se na tři roky uzavře.
	1911
John Daniel, Sr. se se svou rodinou stěhuje do Inglenooku, aby pomohl paní Niebaumové znovu otevřít vinařství. Pan Lafayette Stice je zrekrutován na místo sklepmistra.
	1914
Po té, co žena pana Johna Daniela, Sr. umírá na záškrt, obrací se na svou tetičku, aby mu pomohla s výchovou dětí Susanne a Johna Daniela, Jr.
	1915
Inglenook triumfuje, když vítězí v soutěži uspořádané na počest otevření Panamského průplavu. Byla jí San Francisco’s Panama Pacific International Exhibition a Inglenook na ní vyhrál celkem 19 medailí.
	1919
Vzhledem k přijetí 18. dodatku, 1. července vešla v platnost prohibice. Následkem toho bylo zavřeno mnoho místních vinařství.
Aby paní Niebaumová ochránila své panství, rozhodla se prodávat své hrozny sousednímu Beaulieu Vineyard, jež vyráběl vína pro církevní a lékařské účely.
	1933
5. prosince končí prohibice a v Inglenooku probíhá celodenní oslava, na kterou se sejde 300 hostů.
	1934
Po absolvování strojírenství ve Stanfordu se John Daniel rozhodl nenastoupit kariéru pilota, ale tak jako ostatní členové jeho rodiny, se začal věnovat studiu vinařství.
Claret, pocházející z Inglenooku, vyhrává první cenu na California State Fair.
	1936
Paní Niebaumová umírá. John Daniel, Jr. a Susanne dědí veškerý majetek. Susanne se stěhuje na sever, aby zde založila ranč. Zatímco John Daniel, Jr. pokračuje v rodinném odkazu.
Vinaři John Gross a později George Deuer, jsou postaveni do čela a vytvoří veleúspěšné a kritikou často velebené ročníky.
	1939
Puntičkářský způsob vedení Johna Daniela, Jr. se stává světově proslulým. Inglenook obdrží nejvíce cen v porovnání s jakoukoli jinou vinicí v Kalifornii na výstavě zvané Golden Gate International Exposion v San Franciscu.
Inglenook často hraje roli hostitele pro mnohé Hollywoodské hvězdy, včetně Clarka Gabla a Jeana Harlowa.
	1941
Objeví se první Charbono v Inglenooku.
John Daniel, Jr. se stane ředitelem Wine Institute a zastává tuto funkci 28 let. Druhá světová válka přeruší na 6 let dovoz vín z Francie, Německa a Itálie.
V pozdějších letech získá Inglenook Cabernet Sauvignon, ročník 1941, pověst nejlepšího Cabernetu, který byl kdy stvořen, když obdrží 100 bodů v soutěži Wine Spectator.
	1947
V nadcházejících deseti letech vyhraje Cabernet Sauvignon pět zlatých medailí na California State Fair.
	1954
Inglenook slaví své diamantové jubileum (75 let). 50 obchodníků s vínem je pozváno na ochutnávku a přesnídávku ve stínu stromů.
Daniel použije nový slogan „Hrdost, nikoli zisk“ ve své reklamě. Motto, které nám říká víc, než si někteří uvědomují. Neboť tou dobou už Daniel Niebaum dotuje podnik ze svého osobního bohatství.
	1960
Daniel stvoří známky „Cask“.
	1964
Nekompromisní řízení podniku zavedené Niebaumem a naleznuvší pokračovatele v Johnu Danielovi coby správci, si začíná vybírat svou daň. Vinařský závod starý 85 let potřebuje nutně nákladnou rekonstrukci a nové vybavení. Sklepmistr George Deuer mluví o odchodu do důchodu a Danielovi samotnému táhne na šedesátku.
Daniel prodává Inglenook spolku pěstitelů hroznů – Allied Grape Growers - uskupení, které už vlastní většinu centrálního údolí. Prodej zahrnuje značku Inglenook, panství a 94 akrů půdy poblíž Highway 29. (Přitom 72 akrů je osázeno révou). Později téhož roku se uskupí organizace se jménem United Vintners, založená coby obchodní společnost v San Franciscu. Ta pak oficiálně vlastní Inglenook.
John Daniel si ponechá panský dům a přidružené pozemky o rozloze 1500 akrů. Zde v poklidu dožívá se svou rodinou, nicméně už nemůže používat ani ochrannou známku Inglenook, ani obrázek svého panství, který je její součástí.
	1965
Noví majitelé zeštíhlí produkci, přestože Johnovi Danielovi slíbili opak.
	1967
Množí se obavy zda Inglenook přežije v podobě, v jaké byl znám. V tomto roce už prakticky neexistuje ustálený způsob prezentace či výroby.
	1969
Heublein Incorporated koupí 82% podíl v organizaci Ubited Vintners a za pochodu si osvojí Inglenook.
	1970
Zemřel John Daniel, Jr. Jeho žena si dobře uvědomovala, že podnik není příležitostí ke kariéře ani jedné z jejich dcer a tak majetek prodala.
	1972
Francis Ford Coppola navštíví při hledání nějakého malého rodinného majetku zdejší panství a zamiluje se do jeho přirozené krásy.
Připojení k dražbě ale Francise Coppolu dostane ze hry. Konečná nabídka je učiněna konsorciem developerů, kteří zde chtějí vystavět golfové hřiště a domy na Mount St. John. Organizace Land Trust ale odmítne jejich plány ze strachu, že se zdejší kraj stane satelitní vesnicí.
	1974
Heublein představuje svá nízkorozpočtová vína Inglenook Navalle, která se připojila k rodině klasických a prémiových vín.
	1975
Francis a Eleanor Coppola zakupují 1560 akrů Inglenoockého panství za výtěžek z filmů Kmotr.
	1978
První Niebaum-Coppolova sklizeň je ve stylu Bordeaux – stylová směs Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc a Merlot. Víno zraje v původních sklepích na okraji panství.
	1979
Koná se slavnostní večeře k příležitosti stého výročí Inglenooku v hotelu Sheraton Palace v San Franciscu.
	1983
Po 15 měsících strávených v 1200 galonových (45 hektolitrových) sudech z francouzského dubu a dalších 18 měsících v 60 galonových (228 litrových) barelech též z francouzského dubu je uvolněno do prodeje první víno Niebaum-Coppola: „Rubicon 1978“. Vzhledem k tomu, že se jedná o směs, federální zákon ukládá takové víno nazývat „California Red Table Wine“. Tedy stolním vínem, namísto užití mnohem přiléhavějšího názvu. Francis Coppola si vybral jméno Rubicon, protože odkazuje na slavný Cézarův přechod přes tuto řeku tekoucí v severní Itálii. Jeho neméně slavný citát, když tuto řeku překročil, také symbolizuje vstup Francise Coppoly na území světového vinařství a vinohradnictví.
Rubicon a Insignia (pocházející z vinic Josepha Phelpse) byla první jména užitá ke směsím pocházejícím z Napa Valley.
	1995
Rodina Coppolů kupuje další vinice a s nimi i panství od „Bram Stoker’s Dracula“. To znamená znovusjednocení pozemků a Chateau po téměř třech dekádách.
	1996
Coppola získá známku Gustav Niebaum Commemorative Series a zkoncipuje ochrannou známku, aby mohl přinést nazpět „Black Label Claret“, jedno z originálních Niebaumových vín.
Na počest Copplova dědečka z matčiny strany vznikne The Edizione Pennino Zifandel.
	1997
Otevření muzea ke stému výročí - Niebaum-Coppola Centennial Museum.
	1998
Jako symbol úcty skvělým Cask Cabernetům, které stvořil John Daniel, Jr., vznikne řada Cask Cabernet Sauvignon, ročník 1995.
	2000
Blancaneaux je vlajková loď bílých. V tomto roce se objeví ročník 1999. Blancaneaux je pojmenováno po rodinném sídle na Belize.
	2002
Francis Coppola kupuje vytoužený pozemek JJ Cohna, který se nachází v jižním cípu panství.
Výroba vína se po 36. letech vrací zpět do Chateau.
	2003
Francisi Coppolovi se podařilo zrealizovat Niebaumův sen. Úspěšně vykopal sklepy na úpatí hory za panstvím. Dříve toto nebylo možné z důvodu vysokého obsahu štěrku v půdě.
	2006
Jméno vinařství se mění z Niebaum-Coppola Estate na Rubicon Estate.
	2011
Po třech dekádách neustálých investic, vyjednávání a tvrdé práce se panu Francisi Coppolovi dostává konečně do rukou ochranná známka Inglenook i s obrázkem Chateau. Poprvé od roku 1964 je vlastnictví kompletní, a tak Eleanor a Francis Ford Coppolovi slavnostně oznamují, že se vinohrad bude jmenovat znovu jako za starých časů – tedy Inglenook.
Francis Coppola oslovuje Philippa Bascualese, aby se stal generálním manažerem. Jeho mise je jednoduchá. Zdědil 130 let starý sen spojující Niebauma, Johna Daniela, Jr. a Francise Forda Coppoly. To jest stvořit vína, která se vyrovnají těm nejlepším v Evropě. Jeho 21 let zkušeností z Chateau Margaux ho činím dostatečně silným, aby toho dosáhl.

Klon #29 Cabernet Sauvignonu - Niebaumův klon

Inglenook není v organickém zemědělství žádným začátečníkem. “Na jeho vinicích se produkují skvělá vína už více než sto let, od dob kdy se ještě žádné pesticidy nepoužívaly a prakticky všechno bylo organické. V roce 1991 jsme se rozhodli oficiálně požádat o organický certifikát,” vysvětluje vinař Scott McLeod. “Když jsme si přečetli požadavky, s potěšením jsme zjistili, že Rubicon je vlastně už dávno přirozeně organickou vinicí.”

Všech 235 akrů vinic Inglenook v Rutherfordu se nyní pyšní přívlastkem organické. “ Stálo nás hodně úsilí překonat představy o organickém zemědělství, jako o něčem  co se hodí tak pro spolek bláznů a hippies,” říká Eleanor Coppolová. “I když to ještě není normou, každý obchod dnes prodává organické produkty. My jsme se zapojili brzy díky naší přítelkyni Alice Waters, která nás seznámila se základní filosofií: ‘pro zdravou společnost potřebujeme zdravé jídlo a pro zdravé jídlo potřebujeme zdravou planetu.’ Dávalo mi to naprostý smysl, a tak když jsme se stali majiteli této nádherné části země, rozhodli jsme se starat se o přírodu tak, že pěstujeme výhradně organickým způsobem. Celý pozemek se skládá z více jak 1600 akrů převážně lesů a luk  neobhospodařovávaných  pesticidy ani herbicidy. Není to jen náš domov, ale také domov obrovského množství hmyzu, ptáků a dalších divokých zvířat. Některým dokonce chutnají i naše hrozny.

“Už nějakou dobu je celé území certifikováno,” vysvětluje vinař Scott McLeod. “Všechna naše vína jsou vyráběna z organicky vypěstovaných hroznů. Poslední místo, které bylo certifikováno je vinice Mountain Vineyard, zakoupená v roce 1995 a certifikovaná roku 2002 - a také pozemky J.J.Cohna, které jsme koupili v roce 2002.”

“Organické pěstování hroznů z Vás dělá lepšího farmáře,” říká McLeod. “Neexistují žádné rychlé nápravy, musíte být neustále na vinici a hlídat správné podmínky. Když nějakou vinici přesazujeme, přizpůsobíme jí organickému pěstování. Plevel je odstraňován mechanicky namísto použití herbicidů. Na dobré organické vinici poznáte stopy lidské práce na první pohled.”

“Pod organickou certifikací můžeme používat mnoho organického hnojiva, kompostu, minerálů a síry. Síra se používá už od dob Římanů a organický způsob pěstování je přirozeným způsobem, prověřeným tisíci lety historie už od neolitu. Chemická hnojiva a pesticidy s herbicidy se začaly masivně používat až po druhé světové válce. Používání pesticidů je opravdu jen 50ti letou záležitostí. V současné době, kdy se biologické hospodaření čím dál více rozšiřuje, věnuje se zároveň i mnohem větší pozornost výzkumu a vývoji co nejefektivnějších organických hnojiv.”

“My jsme certifikováni už tak dlouho, že je pro nás organické pěstování naprosto přirozené. Po procházce po vinici už ani nepřemýšlím o okamžitém umytí rukou. Naši pracovníci se nemusejí obávat žádných pesticidů na rukou, když se jdou domů najíst nebo obejmout děti.”

“Naším cílem je vyrábět jedny z nejlepších vín na světě,” říká Francis Coppola, “a to začíná nejlepšími hrozny. Po většinu času se na naší půdě pěstovalo organicky a my se této tradice držíme.”

Coppolovi jsou zapřísáhlí organičtí farmáři. Vlastní také Blancaneaux Lodge, letovisko v západní Belize. Je to tří akrová organická zahrada, která zásobuje Turtle Inn veškerým ovocem a zeleninou.

Francis Ford Coppola

Považovat Francise Coppolu za celebritu, která se rozhodla vyrábět víno, by znamenalo tohoto člověka hrubě podcenit. Jeho oddanost, vášeň a porozumění místním podmínkám totiž znamenaly pro Inglenook další zvrat osudu.

Na počátku 70. let minulého století se Francis a jeho žena Eleanor rozhlíželi po malé prázdninové chatě. Hledali tím alternativu ke svému urbanistickému způsobu života v San Francisku. Francis miloval vzpomínky na dětství, kdy sledoval svého dědečka, jak vyrábí ve sklepě víno. Tyto vzpomínky ho zavedli do Napa Valley, kde existovala možnost takové vzpomínky znovu přivést k životu.

V té době panoval o toto panství velký zájem. Realitní makléř manželům Coppolovým nabídl jedinečnou prohlídku, a sice Niebaumova zámečku. To byl jeden z nejstarobylejších, ale v té době již soukromé osobě patřící dům. Ačkoli to bylo na hony vzdálené tomu, co původně Coppolovi hledali, oba byli omámeni krásou zdejší přírody a hluboce zasaženi příběhem Gustava Niebauma a Johna Daniela Jr. Rozhodli se tedy učinit nabídku na zadní část panství.

V roce 1972 přišlo s nápadem vystavit 60 budov na hoře St. John jisté konsorcium developerů. Jejich nabídka v následně konané aukci dostala Coppolovi mimo hru. Nicméně v roce 1974 vznikla nová rada Land Trust of Napa County a usnesla se, že ochrání místní zemědělské dědictví. Tím se stal developerský projekt nepoužitelný. Coppolovi byli kontaktováni, zda jejich zájem trvá a v roce 1975 se konečně stali majiteli 1700 akrů pozemku, v nichž byl zahrnut Niebaumův zámeček a 110 akrů nejlepšího vinohradu.
Zápal k záchraně místního odkazu, vedl Francise k tomu, že jeden z jeho prvních kroků směřoval k Rafaelovi Rodriguezovi. Tento muž pracoval na zdejším panství od roku 1952, ale odešel v období, kdy vlastnila pozemky společnost Heublein. Francis Coppola ho požádal, zda by měl chuť se vrátit do svého milovaného prostředí, jako tomu bylo za Johna Daniela Jr.

Následných 15 let bylo složitých především kvůli finančním těžkostem. Francis se však zavázal zachránit zdejší kus země za každou cenu. Protože Fancis Coppola nebyl oprávněn používat ochrannou známku Inglenook, použil název Niebaum-Coppola. Učinil tak po vzoru Bordeaux, kde tradice velí používat jméno původního a současného majitele jako na příklad Lafite-Rothschild.

Francis Coppola a jeho tým začali s výrobou vína ve sklepě, který používal Gustav Niebaum. Ten se nachází též v zadní části panství. První ročník (1978) směsí Cabernetu Sauvignon, Cabernetu Franc a Merlotu, vyrobené ve stylu Bordeaux, se začaly prodávat v roce 1983. Podle federálního zákona se takto vyrobené víno musí nazývat California Red Table Wine (Kalifornské červené stolní víno) anebo musí být použit název výstižnější. Francis Coppola si vybral název „Rubicon“. Znamená odkaz na památeční překročení řeky Rubikon Cézarem, které je obecně chápáno jako „Už není cesty zpět“. Jako dělané pro vkročení Francise Coppoly do světa vín světové úrovně.

Přes své vlastnictví pouhých 110 akrů vinohradu byl Francis Coppola odhodlán obnovit celé panství do původní velikosti bez ohledu na to, jak dlouho takové úsilí může trvat a kolik prostředků si vyžádá. V roce 1995 se Francis Coppola dozvěděl, že společnost Heublein se konečně rozhodla prodat přední část panství se zámečkem Inglenook. Aby vyřadil své konkurenty z boje, rozhodl se Francis Coppola učinit nabídku, která se neodmítá. Dle Francise Coppoly bylo nemyslitelné, že by tuto část panství vlastnil kdokoli jiný. Byl naprosto přesvědčen, že Inglenook musí být znovu sjednocen.

Zde jsou slova posledního manažera Inglenooku pracujícího pro společnost Heublein z roku 1999: „Pro mě byl Inglenook jako Picasso, kterého někdo zbavil rámu a poničil. A pokud se najde někdo, kdo je odhodlán navrátit tomuto panství jeho zašlou slávu, takový člověk se v mých očích stává doslova svatým. Věřím, že Francis to dokáže.“ A Denis Five dále pokračuje: „Francis Coppola je jediný člověk, který v této době dokáže dát Inglenook dohromady. On a Eleanor dobře ví, co vlastní. Heublein nikdy nepochopil, o čem Inglenook je.“

V roce 2002 Coppolova expanze pokračovala. Konečně získal nejkýženější část pozemku, vinici zvanou J. J. Cohn, která se nachází v jižní části panství. Výroba vína se také, poprvé po 36 letech, přestěhovala zpět do zámečku Inglenook, který k tomu byl určen.
O devět let později, po plných třech dekádách strávených dřinou a nikdy nekončícími investicemi a vyjednávání, se konečně Francisovi Coppolovi podařilo získat ochrannou známku Inglenook včetně piktogramu znázorňujícího tento zámeček. Rok 2011 byl též rokem, kdy byl do čela vinařství jmenován nový ředitel, Francouz, Philippe Bascaules. Tento muž strávil předešlých 21 let mícháním nejznámějších vín světa pocházejících z Chateau Margaux.

Francis Coppola vysvětluje: „To, že zde, v Inglenooku, mohu přivítat tak věhlasného vinaře vyjadřuje mou touhu navrátit zdejší oblasti její ztracenou hrdost a slávu. Existuje zajímavá myšlenka, že vlastník vinařství je vlastně součástí terroir. V duchu této myšlenky jsem zde strávil uplynulý rok. Chtěl jsem připravit vše nezbytné pro budoucí rozvoj. Tím mám na mysli především pozvání Philippa Basceulese, revitalizaci vinohradů, naplánování nového technického vybavení a pečlivé zvážení, co vše je potřeba, aby bylo dosaženo mého cíle - znovuzavedení nejlepšího vinařství v Americe.“

Oblast Napa Valley